Naruto se smál a byl spokojený. I Itachi se smál, ačkoliv ne tak vehementně, a byl spokojený.
Sasuke se po jejich scénce odploužil do pokoje, s tím, že už ho přešla navždy chuť.
,,Jsi klidnější?" zeptal se Naruto.
,,Asi bych se měl zlobit, že mě chtěl záměrně vytočit, ale jeví se to jako lepší možnost, než že by mi tě chtěl svést."
,,Stačilo říct ano," zasmál se Naruto. Ale upřímně... miloval Itachiho dlouhé, vše říkající odpovědi. Bylo to jako číst vejcuc z nějaké knihy, ale stokrát zajímavěhší.
,,Možná by bylo lepší jít teď k tobě," navrhl Itachi.
,,Ke mě? Proč?" Nechce ho tu? Nebo se pořád bojí rušivého elementu s názvem Sasuke.
,,Myslel jsem, že by ses cítil líp, když budeš na své půdě. Nepomyslel jsem na to, že by ses tu možná mohl cítit nejistě, když jde o můj byt." Tak takhle to myslel. Naruto nic takového ani nenapadlo. Itachi totiž nevypadal jako někdo, kdo by vyžadoval sex na první schůzce.
,,Ani já. Je mi tu dobře. I když člověk nikdy neví, když má doma Sasukeho. Takže klidně můžeme jít ke mě."
,,Dobře, řeknu Sasukemu, že to tu bude mít celé pro sebe," řekl a vstal.
,,Ale..." zastavil ho, ,,nic tam nemám. Myslím tím k jídlu a tak. Vodu z kohoutku možná." Bylo mu trpané mu to říkat a ve chvíli, kdy soihlasil si to neuvědomil. Lepší bylo ale říct to teď, dokud si to může rozmyslet.
Itachi se zadíval na Naruta. Viděl a věděl, že je mu to nepříjemné.
,,Naruto, jak jsi na tom po finanční stránce?" zeptal se ho.
,,Skvěle," vyhrkl okamžitě a přidal co nejpřesvědčivější úsměv.
,,Naruto," řekl, skoro jakoby ho napomínal. Posadil se vedle něj zpět na lavici
,,Mám něco po rodičích. Dost, abych si vystačil, dokud si nenajdu práci," přiznal.
,,Nechceš jít dál studovat?"
,,Nemyslím si, že by to šlo. I byt si po maturitě budu muset platit sám." Nelíbilo se mu, kam tohle směřuje. Bylo mu jasné, že Itachi by byl schopný mu dát z fleku, kolik by chtěl. On ale nic nechtěl. Nevzal by si ani korunu. Hlavně ne teď. Připadal by si, jakoby s ním byl jen pro peníze. ,,Nic ale nechci. Vystačím si sám. Jen jsem líný zajít nakoupit," dodal s úsměvem.
Itachi by mu skoro věřil a chápal, že si Naruto nic nevezme. On ale za něj teď cítil určitou zodpovědnost. Chtě mu pomoct. Chtěl ho chránit. Zřejmě to ale bude muset dělat míň okatě.
,,Nebudu ti vnucovat peníze," řekl Itachi. ,,Než ale půjdeme k tobě, stavíme se v obchodě, něco nakoupit. Jen málo, pro dnešek." Proti tomu Naruto nemohl nic namítat.

,,Připomeň mi, budeme snad hostit armádu," reptal Naruto, zatímco odemykal dveře bytu. Šlo to dost stěžka, se všemi těmi taškami.
,,Mám trochu skreslené pojetí slova málo," odpověděl mu Itachi.
,,Ty? Jako učitel? Prosím tě." Odemkl a vešlio dovnitř.
,,Bylo to naposledy, slibuji," přísahal svatoušky Itachi.
,,Jistě, je toho tolik, že si můžu otevřít vlastní supermarket." Ano, Naruto se zlobil, ale také ho to nesmírně těšilo. Itachiho zájem a starost. Byl rád. Byl šťastný. ,,Ale děkuju," zašeptal spíše tašce s pečivem.
,,Říkal jsi něco?" přistoupil k němu Itachi.
,,Nic jsem neříkal," zavrtěl Naruto hlavou.
,,A já myslel, že mi chceš vyjádřit svou nesmírnou vděčnost." Po ničem jiném Naruto netoužil.
,,Je až k něuvěření, jak... jak si rozumíme, jakoby jsme spolu byly déle než jeden den."
,,Máme prostě štěstí." Itachi měl štěstí. Dosud měl po svém boku jen ženy a nevěděl, bál se, jaké to bude s Narutem. Všechno šlo ale samo, bylo to tak přirozené. Tak správné. Chtěl, aby to tak bylo, a ono to tak bylo.
 

P.S. No jo, nic moc. Jen tak splácané narychlo. Příště se budu víc snažit :)