Sasuke se nehnutě díval před sebe. Necouvl ani nešel vpřed. Stál na místě a čekal.
Necítil strach ani provinění. Možná spíše naopak úlevu.
,,Nemáš otázky?" promluvil. ,,já bych na tvém místě nezavřel hubu. No tak, ptej se!"
,,Nevím. Já opravdu nevím." Jakoby dostal pěstí do hrudi a pořád hledal ztracený vzduch.
,,Proto říkám, ptej se," pobídl ho Sasuke. Vlastně ho k tomu naváděl. Proč by ne? Vždyť už je to teď jedno. Je v síti, teď ji jen vytáhnout.
,,Jasně," kývl a zašel zpátky do třídy. Posadil se na židli a zahleděl na desku stolu, která byla právě extrémně zajímavá.
,,Itachi," vešel za ním bratr a zavřel za sebou dveře. ,,Tak nějak jsem mu slíbil, vlastně neslíbil, jen jsem prohlásil, že nemám důvod ti to říkat, ale ty to víš, sám od sebe. Stejně-"
,,Proč to řekl zrovna tobě?"
,,Dobrá otázka." Za dva milióny. ,,Přišel jsem k němu na Silvestra a tak nějak to padlo mezi řečí. Vlastně jsem ho k tomu zřejmě dohnal, ale nenutil jsem ho."
,,Pak jste se spolu vyspali," dodal Itachi. Jistě. Sasuke sám doteď nevěděl, jak a hlavně proč. Celé to bylo... divné by bylo možná to správné slovo.
,,Je to zvláštní. Neřekl bych, že jsem takoví kámoši, ale... tohle raději necháme být. Prostě mu zatím neříkej, že to víš. Nejde tu o mě, ať mě klidně zmlátí, ale asi by ho to úplně dorazilo. Sylšel jsi ho. Je úplně na dně.  Kdyby věděl, že to víš, asi se zcvokl."
,,Co vím? Slyšel jsem pouze, co řekl, ale nemyslím si, že je to všechno." Sasuke měl pravdu. Měl víc otázek než měl zatím vymyšlených. Jednu položí a objevís e stovky dalších. ,,Jak vůbec...? Je tohle možné?"
,,Miluje tě, to je všechno, co vím," odpověděl prostě Sasuke.
Ty slova... Itachi nemohl říct, že na něj nezapůsobila. Někdo ho miloval. Někdo, kdo si opravdu nezasloužil trpět. Snažil se Naruta chránit. Cítil se jako jeho opatrovník. A teď zjistil, že jeho svěřenec k němu chová nějaké hlubší city.
,,Jak dlouho?"
,,Řekl bych, že od začátku. Zřejmě si ho uchvátil hned od začátku, i když opravdu nechápu, co na tobě vidí." Ne, nad tím Itachi ani nechtěl přemýšlet. ,,Hlavně ode mě nečekej radu. Já lásce nerozumím. Jednou to stejně praskne, nebo to dřív sekne s Narutem." Jenže ani Itachi to nechápal. Nikdy nebyl nešťastně zamilovaný. Nikdy neprožil to, co teď prožívá Naruto. Nedokázal ho pochopit, což ho trochu trápilo. Nevěděl, jak se zachovat. Co mu říct? Prozatím zřejmě nic. Bude dělat jakoby nic. Nenápadně projeví pochopení. Nebude na něj tolik dotírat, když ví příčinu.
Bože, je to bláznivé.
Vždyť on je učitel a Naruto jeho žák. Jak se mohl dostat do takové situace? Prostě tomu nerozuměl. Byli tak odlišní.
,,Potřebuje tvoji pomoc," hledl Itachi.
,,Neumím pomáhat a zřejmě ani nechci."
,,Přesto to děláš." No ano, občas má nějaké výkyvy, zřejmě svoje dny. ,,Zůstane to meiz námi."

P.S. Je to krátké a je to odfláknuté. Asi protože jsem na to tak tlačila, ale nějak se přes tohle dostat musela.
Itachi je zkrátka pořád stejný. V klidu a prozatím si neuvědomil celou situaci. To přijde až Naruta uvidí.