Sasuke se k vchodovým dveřím hrnul jako tornádo. Ačkoliv by to Narutovi nikdy npeřiznal, byl tak rád, že je pryč od všech těch slaďáren, svíček a dalších nemožností. Byl rád, že je zase doma, kde může bojkotovat romantický styl života. Na druhou stranu, Naruto si to užil, a to Sasukeho těšilo a mírnilo jeho bolest z minulých dnů.

Stačilo jen pootevřít dveře a Sasukejakoby se vrátil do minulosti. Bylo pravé poledne, ale v bytu byla tma. Vzduchem se nesl zápach alkoholu a... ano, támhle v rohu se dokonce válela jedna flaška.
Sasuke přivřel dveře a otočil se k Narutovi.
,,Skočil bys nám koupit něco k obědu? Nedošlo mi, že doma nic nebude."
,,No dobře," kývl Naruto, ačkoliv byl trochu zmatený z Sasukeho chování. ,,Něco vyberu."
Sasuke počkal, až Naruto sejde o poschodí níž a pak vešel do bytu. Věci nechal u dveří a ihned zamířil do kuchyně, kde otevřel obě okna dokořán. Podobně udělal i u sebe a Naruta. Pak zamířil k doupěti viníka.
Rolety byly zatažené, vzduch nevětraný a jeho bratr se očividně válel někde na velké posteli,ačkoliv to skrz tu tmu šlo těžko poznat.
Sasuke přešel k oknům a vytáhl rolety. Jak čekal, ozvalo se tiché zaskučení. Tvor se probouzel.
Pak otevřel všechny okna v pokoji a dovnitř pronikl čerstvý vzduch.
,,Vstávej, okamžitě. Naruto se za chvíli vrátí." To jméno zafungovalo téměř až kouzelně. Itachi se posadil a rozhlížel se kolem. ,,Poslala jsem ho pro oběd. Nemusí tě vidět v takovémto stavu. Nemusí vidět tenhle byt s flaškama kolem. Pravděpodobně by to v něm nevyvolalo dobré vzpomínky."
Itachi se zmohl jen na kývnutí. Matně si uvědomoval, co je za den a co se tu děje.
,,Vysvětlíš mi, proč ses tak zřídil, nebo to mám vyčíst z tvých očí?" zadíval se Sasuke na bratra, který se evidentně pokoušel dá dohromady jednu větu.
,,Je mi fajn."
,,No to určitě je. Běž se umýt, já tu poklidím a udělám ti nějakej povzbuzovák."
Sasuke uvedl byt do původního stavu a v kuchyni počkal, až se vrátí chodící vysvětlení. Už jednou se takhle jeho bratr zřídil. A tehdy to bylo docela pochopitelné, ale teď.... nechápal, proč se jeho bratr takhle choval.
,,Tak spusť, co se stalo?" zeptal se, když se Itachi usadil naproti němu, a postrčilk němu sklenici s nevábně vypadajícím obsahem.
,,Nic," odvětil a napil se z nabízené sklenice. Vypadala to hrozně a chutnalo to přímo odporně.
,,Ty nepiješ, alespoň ne v takové míře. Takhle jsi se opil, jen když umřeli rodiče. Tak mi pověz, co se stalo tentokrát?"
Itachi o tom mluvit nechtěl. Měl na svého bratra vztek. On se ještě tak blbě ptá. Přitom je to všechno jeho chyba. Měl chuť to na něj všechno vykřičet. Určitě by se mu ulevilo, ale... Sasukeho reakce se předívat nedala. Mohl by vzít Naruto a odstěhovat se a Itachi by nesnesl být sám.
,,Nech to být, ano? Je to osobní. Přehnal jsem to a už se to nestane." Sasuke věděl, že s ním nehne.
,,Drž to prosím tě dál od Naruta. Nemusí o tom vědět," řekl Sasuke.
,,Neboj se."
A právě v tu chvíli se vrátil Naruto s obědem. A Itachi při pohledu na něj měl chuť si otevřít další láhev.

P.S. 11 hodin po není tak velkej skluz. Ale snad jste si kapitolu užili :) Přeji hezký víkend. Uvidíme se příští pátek/sobotu