Byl chladný podzimní večer... vlastně, Itachi se podíval na hodiny, byla noc. Hluboká noc.
Žalostně se podíval na stůl před sebou. Byly na něm dvě láhce od vína, jedna prázdná, druhá zpola vypitá. Vedle toho sklenička, na jejímž dnu se tetelil zbytek červeného moku.
Ubohé.
Pít, opít se kvůli jednomu člověku. Má tohle zapotřebí?

Nartuo se Sasuke odjeli ráno. Itachi šel do práce a pacienti jeho mysl dostatečně zaměstnali, ale když přišel domů... do prázdného byt. Hned mu na mysl vytanula ta chata, na které jsou teď jeho bratr a jeho Naruto. Teď večer, pravděpodobně si užívají poklidnou romantiku, ačkoliv na tu Sasuke nebyl. Proto jim Itachi zařídil první a poslední večer romantickou večeri u nich v pokoji.
Proboha, proč vlastně? Proč to dělal? Vždyť on tak pomáhal svému bratrovi, který se jen vezl. Mohl jim zařídit něco příšerného, na co by Naruto a Sasuke skutečně nezapoměli. Ale... ne, nemohl by Naruta udělat nešťastného, i když je to na úrok jeho vlastního štěstí.

Ráno bylo kruté. Šíleně ho bolela hlava a s každým pohybem těla se mu zhoupl i žaludek. Ať žije kocovina!
Měl by být na devátou v práci. Bylo čtvrt na deset.
Dnes by pohled na krev, či jiné tělesné tekutiny nezvládl. Alespoň prozatím.
Zavolal do ordinace a omluvil se až do dvou hodin odpoledne. Sestřička u telefonu jen chápavě kývala. Pan doktor měl nějaký divný hlas a zněl, jakoby mu bylo velmi špatně od žaludku. Itachi jí to nebral. Nemusí celá nemocnice vědět, že se opil.

Ve dvě hodiny v sobě měl dva mulťáky, jeden hrnek kafe a velkými obtížemi i kranolky z bufetu. Byl rád, že povětšinou sedí za stolem a krev odebírá sestřička.
Přesto... dnes měl směnu v ambulanci a jako naschvál sis všichni řekli, že dnes si zajdou na prohlídku k lékaři. Itachi se snažil každému pacientovi vyhovět, každého vyšetřil, ale dnes... připadalo mu, že má čekárnu plnou hypochondrů a lidí, kteří nutně potřebují léky na každý smkanec a chrchlanec.
 I sestřička poznala, že nemá dobrou náladu a pro jistotu vynechala denní drby a kávu o páté mu podstrčila opatrně, že si jí Itachi téměř nevšiml.
Změna nastala minutu po páté, kdy Itachimu zazvonil telefon, který ho zvedl, aniž by se podíval na číslo. Když uslyšel, kdo volá, skoro se mu zastavilo srdce.
,,Ahoj, neruším?" ozval se Narutův veselý hlas.
,,Ne," řekl Itachi, ačkoliv měl v ordinaci právě pacienta. ,,Děje se něco?" Než stačil Naruto odpovědět, dopadl na něj káravý pohled sestřičky. ,,Vydrž chvíli," řekl a odtáhl si telefon od ucha. ,,Sestři, výtěr z krku a paní může jít. Vypadá to na obyčejnou chřipku, stačí ležet, prolívat se čajem a odpočívat." Paní kolem čtyřicítka kývla, značně nespokojená, že jí doktor diagnostikoval obyčejnou chřipku, když ona sama sobě určila přinejmenším zápla plic. ,,Omluvte mě. Přijdu za pět minut. Vemte toho pacienta, co jde na odběry  a udělejte krevní obraz a poproste o moč," zaúkoloval ji Itachi, aby měl dost času na svůj hovor.
Zamířil k dveřím do své kanceláře a přešel na druhou stranu k oknu.
,,Jsem tu, promiň, měl jsem pacienta."
,,Aha, promiň, já jsem nechtěl rušit, já zavolám jindy."
,,Ne," namítl rychle Itachi. ,,Teď mám chvíli čas. Povídej."
,,Jen jsem ti chtěl poděkovat," řekl Naruto a Itachi jakoby viděl, jak se přitom pousmál.
,,Za co?" řekl automaticky.
,,Však vís, tohle by Sasuke nezařídil. nemá na to buňky, fantazii a ani žaludek," zasmál se Naruto.
,,V pořádku, požádal mě o to, udělal jsem to rád."
,,Jsi v tom přeborník, je to tu úžasné."
,,To jsem rád."
Má se dobře, je šťastný... tohle si opakoval jako mantru celou cestu domů. A říkal si to i v momentě, když otvíral další láhev vína. A když se poprvé napil, řekl si... Je s ním šťastný, má se dobře, ale se mnou bude šťastnějí.

P.S. Dnes takové úvahovější, nebo zadumanější. Jsem vycuclá, opět jsem to psala na poslední chvíli.
Příští týden bych dala NTMAOTTCh... co říkáte? V obouch povídkách jsem se dostala do mrtvého bodu, odkud vede několik cest. Aĺe aspoň u NTMA... mám jasný konec, tady pořád váhám.
Dobrou noc