Naruto přešlapoval na jedno místě a nervózně se díval dveře před sebou. Zavřené dveře... jen doufejme, že ne zamčené.
Za sebou cítil přítomnost svého patrona. Nebo anděla strážného? Těžko říct, jak za jeho činy Itachiho pasovat. Možná ho hýčkal až příliš. Proč ho prostě nevhodil do lví klece, ať se s tím porve sám. Protože přesně tohle by Naruto potřeboval. Takhle měl zadní vrátka vždy otevřená a to až příliš svádělo k útěku.
,,Itachi, jdi," poprosil a zároveň i přikázal. Nechtěl znít hrubě, ale rozhodně ani zoufale, aby schytal další lítost.
Slyšel, jak se zavírají dveře. Jeho zadní vrátka. Itachi je teď ve svém pokoji. Před ním je Sasukeho pokoj. Jeho cíl.
Zaklepal. Na odpověď nečekal a stiskl kliku. Nerozhlížel se, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Opřel se o ně a teprve pak se podíval po pokoji. Sasuke ležel na posteli, opřený o zeď, v klíně knihu. Díval se na něj. Trochu zmateně, překvapeně a snad i potěšeně?
,,Neruším?" ujistil se Naruto. Je to přece slušnost se zeptat. Sasuke zavrtěl hlavou. ,,Takže si můžeme promluvit. Opravdu promluvit. Bez tvých výčitek z minulosti a mého strachu o střechu nad hlavou."  Sasuke zaklapl knihu a odložil ji bokem. Posunul se a posadil se na kraj postele.
Naruto přemýšlel, kam se usadí on. Ve stoje to nezvládne, ale k židli je to přílši daleko. Připadalo mu, jakoby ho každý krok měl připravit o zbraň. Sesunul se tedy po dveřích a usadil se na zemi. Možná trochu zbabělé, tak blízko únikovému východu.
,,Chceš začít?" zeptal se Sasuke. ,,Protože pokud ne, rád bych začal já." Naruto kývl. Ulevilo se mu. Vyslechne Sasukeho a pak bude reagovat. ,,Teď mi připadá hloupé, proč jsme se... pohádali. Prostě jsme se na něčem neshodli, to se stává. Jen to padlo na trochu choulostivé téma. Zbytečné." Sasuke to vystihl. Naruto si byl vědom toho, že zatahovat do toho Sasukeho bylo zbytečné. Byla to přece jen a jen jeho věc, mohl a měl si to vyřídit sám. Partnerský život neznamená, že svoji druhou polovičku budete tahat do všeho.
,,Moje chyba. Neměl jsem tě žádat. Nebylo to fér." Tehdy mu v podstatě ani nedával na výběr. Bud přijmeš nebo ne a je jasné, co tím chceš říct.
,,Zapomenem na to." Řekl my! Řekne-li někdo ,,zapomeneme na to", znamená to přece, že ještě je nějaká budoucnost. A Naruto z toho měl radost.
,,Ano."
,,Zřejmě jsme tím odstranili ten hlavní důvod. Nebo alespoň příčinu," řekl Sasuke. ,,Naruto, ty víš, že já city vyjadřovat neumím. Není to proto, že bych snad žádné neměl nebo nic necítil. Jen jsem tak prostě naučený. V domově jsem byl sám za sebe. Rozbrečet se na truc nemělo smysl. Naučil jsem se svoje city neukazovat, zůstalo mi to. Mám to prostě v povaze. Nezmění se to." To Naruto věděl. ,,Dokážeš se s tím smířit?" Naruto váhal. Narutovi nevadilo, že denně neuslyší ,Miluji tě,. S tím dokázal žít. Sasuke svoje pocity vajdřuje jinak. I teď, každou větou, říká Narutovi, co cítí. A Naruto se v tom musí naučit číst. A to bylo to, co nevěděl, jesti dokáže.
,,Nevadí mi to. Chtěl jsem to změnit. Nejde to."
,,Nedokážu se změnit od základů. Upřímně se mi příčí každý den opakovat, co cítím. Ale mohl jsem trochu víc projevovat, co k tobě cítím. Za nás dva to přece stojí. Nemůžu ti dát všechno, ale můžu se pokusit se o to aspoň pokusit." To je víc, než by si Naruto mohl přát. ,,Fajn. Myslím, že jsem překročil svoji hranici lidskosti. Ani jsem netušil, že dokážu mluvit jako... jako Itachi."
,,Šlo ti to skvěle. Zřejmě to máš v genech," usmál se Naruto. Cítil se líp. Sasuke s ním chce evidentně dál být. ,,Je to, jakoby jsme začínalo znovu. Od začátku. Jakoby jsme předtím spolu nic neměli."
,,To je možná dobře. Zkusit jiný začátek."
,,To jo."
,,Nebudeš ale vyklepanej z představy, že spolu máme spát, že ne? Tohle už snad máme za sebou." Naruto se zasmál. Upřímně, od srdce.
,,Je za tím tlustá čára." A co teď? Promluvili si. Ale vyříkali si vše? ,,Neříkám ano, protože tu bydlím," promluvil Naruto. ,,Jsem tu rád, ale bydlení není důvod, proč s tebou chci být."
,,Dobrý vědět," kývl Sasuke. ,,Takže. Za tři dny nastoupíme zpět do školy. Mám skoro strach se zeptat, ale je něco, co by jsi chtěl ještě udělat?" Naruto se zamyslel. Jsou to poslední dny volna. Pak už to bude jen jízda dolů po horské dráze maturity.
,,Mohli by jsme někam jít," zauvažoval Naruto. ,,Sami. Třeba jen do kina. Hlavně, když to bude jen o nás dvou."
,,Kino není špatný. Na žádnej slaďák mě ale nedostaneš," varoval ho.
,,I horor může být romantický," usmál se Naruto.
,,Fajn, tak se zajdeme podívat na program," zvedl se Sasuke. Ono se to sice dá zčeknout i přes internet, ale proč se těch pár ulic neprojít. Sami.
Sasuke prošel do předsíně a Naruto se zastavil u Itachiho pokoje. Dveře byly pootevřené.
,,Díky za všechno," zašeptal. Itachi neodpověděl a Naruto na to ani nečekal. Následoval Sasukeho, rád, že je zase všechno tak, jako předtím. Ne... není to jako předtím. Bude to lepší.

P.S. Je to až trapně krátký :D Víte kolik je hodin? Přesně 3:52. V 3:15 jsem se rozhodla to zabalit a jít spát, pak koukám ven a ono se začíná rozednívat. Tak tam u okna stojím, proklínám ty pitomý zpívající ptáky a říkám si, že už to snad ani enmá cenu, když v 6:00 vstávám. Tak jsem v 3:45 zasedla zpět sem a dopsala těch pár vět.
Ono se tu v podstatě neudálo skoro nic a přitom hodně. Neuvěřitelný, jaký je rozdíl mezi touto povídkou a mou nejčerstvější. Zatímco tady se to nese skoro až v černých barvách (tedy zatím), ta druhá, i přestože tam Naruto právě umírá :D, se mi zdá odlehčenější.
Asi to tak má být. Tahle už se tudy táhne delší dobu. Započala jsem to jako tragédii a tak to tak i dotáhnu. Doporučuji číst prvně tuto a pak až Naruta a Uchihy :D
I když, těžko říct, zda se to touto částí rozjede. Je tu našlápnuto do nového školního roku. To by mohlo náladu trochu pozvednout. Nechám uplynout nějaký čas a vložím tam humorné školní dny. Ach, už vím, ale nepovím. Mám přesně vymyšlené, co zde strčím příště. Sama jsem s nápadem spokojená, tak se doufám bude líbit i vám.
Nápada vymyšlené za pochodu jsou nejlepší.
Moje P.S. začíná být pomalu delší, jak samotná povídka. Tak tedy, hezký den, vypadá to, že zase bude odporný vedro.
V 7:30 opouštím kybernetické prostory a vracím se až večer po práci, tak tu snad budou nějaké komentíky.