Bylo jasné poledne a kdo mohl, užíval si Soboty. Ve stínu jednoho stromu seděl mladý ninja. On a zbytek týmu měli dobrovolnou schůzku, na kterou dorazili všichni kromě černovlasého Uchihy. Snad je jen dobře, že neslyšel jejich rozhovor.

,,No tak Naruto, přiznej, že tvoje jutsu je pitomý a hlavně nedůvěryhodný,” sekýrovala Sakura Naruta.

,,Je to to nejlepší jutsu, který kdy někdo vymyslel,” chvástal se blonďák. ,,Navíc odrovná kohokoli, hlavně protože je tak přesvědčivé.”

,,Ale prosím tě, nahatá ženská, koho by to zaujalo?” Vzápětí se však rozhodla vzít otázku zpět, protože si byla jista, že Kakashiho perverzní sklony v čtení knížek by se mohli projevit i zde.

,,Náhodou je to dobře propracované jutsu.”

,,Na veřejnosti by ti nikdo nevěřil, že jsi ženská.” Naruto se chystal oponovat, když ho něco napadlo. Nebezpečně se mu zablýsklo a rty se mu zkřivili v úšklebek.

,,Chceš se vsadit?” pronesl Naruto otázku s velkou hrdostí.

,,Co prosím?”

,,Můžem se vsadit,” řekl a Kakashi, který si doteď četl, projevil zájem. ,,Zítra je slavnost. Klidně se převleču za ženskou a s mým dokonalým jutsu mě nikdo nepozná.” Sakura se zamyslela. Bylo to velké pokušení.

,,Co když vyhraju a někdo tebe pozná?” zeptala se.

,,Hmm, celý měsíc tě budu poslouchat, cokoliv řekneš udělám.” To byla hodně lákavá nabídka. Bylo těžké ji odmítnout.

,,A co když vyhraješ ty?”

,,Půjdeš se mnou na rande,” odpověděl pohotově. Sakura se zamračila a chystala se Naruta praštit. Pak si to rozmyslela a kývla.

,,Fajn, pokud tě do půlnoci nikdo nepozná, vyhráls.” Naruto se vítězně usmál. Toho dne sázka ukončila trénink a Naruto šel domů zdokonalovat svoje Sexy Jutsu.

Následující den byl pro Naruta zkouškou. Napsal si seznam, co bude potřebovat. První položkou byli nějaké šaty. A když jde o Sexy jutsu, musí být šaty sexy. On sám ale žádné v šatníku neměl a pochyboval, že může jít v mikině a teplákách. Spíš by lidi odpuzoval, což by sice taky vedlo k výhře, ale i ztrapnění.
Byl si jistý, že Sakura mu nepomůže. Stejně tak nemohl jít za jakoukoliv jinou holkou. Už teď si mysleli, že je cvok. Po otázce jestli nemají nějaké ženské šaty by ho odvolali na blázinec. Napadl ho jen jeden člověk, který má dostatek zkušeností s ženami a navede ho správnou cestou.
Sbalil si svůj seznam a zamířil za Jirayou.

Po vyslechnutí Naruta se Jiraya nejdřív smál na celé kolo, pak se ho zeptal jestli je to pravda, načež následoval další záchvat smíchu.

,,Dobře, uvidíme jak ti pomoct. Já u sebe samozřejmě nemám nic pro tebe a tvůj pokus, ale existují obchody.”

,,No jo, ale nemůžu jen tak přijít a říct, prosím tam ty červený. Jsem chlap.”

,,A proto jsi přišel za mnou?”

,,No ale vy máte zkušenosti. Šmírujete ženský i na záchodě, tak jsem si myslel…” odmlčel se.

,,Ach jo, no něco s tím půjde udělat. Půjdu s tebou a řekneme, že kupuješ šaty pro přítelkyni.”

,,Nejsem si jistý jestli mi to uvěří. Já a přítelkyně?”
,,Hold se bude muset tvářit přesvědčivě.”

,,Aha, a to má být jako jak?”

,,Proboha, copak jsi nikdy s nikým nechodil?” Naruto mírně zrudl a pohled upřel do země. Jeho rudé uši mluvily za vše.

,,Aha, no dobře, tak si zkus představit, že kupuješ šaty pro někoho koho miluješ nebo aspoň máš rád.” Naruto se na chvíli zamyslel. ,,Nebo mi chceš říct, že ani nikdo takový není?!”

,,To ne, ale nejsem si jistý jestli by ty šaty-”

,,Tak si představíš třeba, že kupuješ velkou bonboniéru.”

,,Není moc na sladký.”

,,Kytky?”

,,Mám pocit, že by se tu záhadně objevila alergie.”
,,Tak, co teda?” Naruto se znovu zamyslel.

,,No já něco vymyslím,” řekl Naruto. Nechtěl mu víc prozrazovat. Jiraya sice působil jako ožralý děda, ale mozek mu nechyběl a byl schopný si dát dvě a dvě dohromady.

,,Fajn, tak si udrž myšlenku a jdeme na to.”

Celý nákup nebyl zas tak složitý, jak si Naruto myslel. Prodavačka se neustále usmívala a ujišťovala ho, že se přítelkyni šaty budou líbit. Naruto o tom silně pochyboval. Ale musel uznat, že šaty nebyli zas tak hrozný. Byly tmavě modrý, na tenkých ramínkách, splývavé, u výstřihu mírně zřasené, od pasu se mírně rozšiřovali a končili u kolen. Boty už Naruta tak nenadchli. Byli stejné barvy, páskové na podpatku.

,,Berete to nějak vážně,” řekl Naruto a s krabicemi mířil k sobě domů.

,,Když už tak pořádně ne? Úcelem je, aby tě nikdo nepoznal, takže to musí být se vším všudy.”

,,Jo já vím,” reptal Naruto. ,,Ale byl ten make-up vážně nutný?”

,,Žena se přece ráda zkrášluje a ty musíš taky.”

,,Hmmm.”

,,Neboj, pomůžu ti s tím,”ujistil ho Jiraya.

,,No super.”

Odbyli čtyři hodiny a Narutovi začala jeho chvilka. Musel se začít chystat a to s Jirayovou pomocí.
Naruto se umyl a ještě v koupelně se přeměnil. Pak si oblékl župan a vyšel za Jirayou.
,,Víš, tohle jutsu má opravdu něco do sebe,” uznal Jiraya.

,,Radši nechci vědět, co se vám honí v hlavě, takže přejdem k věci, jo?”

,,Fajn, takže… ty culíky musí pryč.” Naruto poslechl a rozpustil si vlasy. Byli hodně dlouhé a sahaly mu až pod kolena.

,,Nejdřív tě učešem a pak namalujeme.”

,,Jak učešem? To to nestačí takhle?”

,,Ne. Musí vyniknout tvoje štíhlá postava. Takže doporučuju vysoký culík nebo drdol.”

,,Vy jste vystudoval kosmetickou školu, nebo co?”

,,Léta pozorování. Teď si sedni,” přikázal Jiraya a Naruto si sedl na židli před něj.
Následovali hodiny česání malování a oblýkání. Jiraya neopomněl dát pár rad, jak se chovat svůdně.

,,Já jdu vyhrát sázku, ne balit kluky,” upozornil ho.

,,No ani bych se nedivil, kdyby tě tam nějakej chtěl zlákat. Kdyby ses tak nemračil, nepoznal bych tě.” Naruto se podíval do zrcadla. Vlasy měl vyčesané do zvláštního drdolo-culíku. Šaty dokonale zvýrazňovaly jeho štíhlou postavu. Díky botám na podpadku by trochu vyšší. Oboje mu ladilo s očima.

,,Mohl byste se tím živit.”

,,Mohl. Tak mi neudělej ostudu.”

,,Nechce se mi tam.”

,,Nikdo tě nepozná takže si klidně můžeš uříznout ostudu.”

,,Vám se to řekne,” vzdychl a znovu se zadíval do zrcadla. Převlíkl se za ženskou a proč vlastně? Teď tý sázky litoval.

Bylo léto, takže venku bylo teplo. Narutovi dělalo trochu problém chodit v na podpatcích, ale šel tak pomalu, že cesta od domu k slavnosti mu na učení stačila.
Rozhodl se, že se zašije někam dozadu a počká do půlnoci. Čtyři hodiny, to není moc.
Sedl si k jednomu baru a objednal pití. Slavnost byla venku a všechny stánky nebo restaurace byli otevřené a sloužili jako občerstvení. Na konci ulice bylo postaveno provizorní malé podium, odkud hrála hudba. Na place před ním se lidi pak ztrapňovali podobou tance.
Naruto se soustředil na sklenici před sebou. Nejdřív chtěl hledat Sakuru, ale pak si to rozmyslel.
Po páté skleničce skončil Narutův klid.

,,Ahoj krásko,” ozval se Narutovi velmi známý hlas. Naruto se na něj otočil a doufal, že třeba odejde.

,,Ahoj,” pozdravil.

,,Jsi tu sama?” zeptal se Lee.

,,Jo a vyhovuje mi to.”

,,Nechceš jít tančit?” zeptal se a nabídl mu ruku. Naruto by raději políbil chodník než chytit Leea za ruku. Vždyť je to proti přírodě, ty jeho vlasy a obočí a všechno. 
,,Nechci,” řekl, ale to ho Lee už táhl mezi lidi.

,,Copak jsi nenašel jinou slepici na týrání?” zeptal se, ale Lee ho neslyšel. Přitáhl ho k sobě a ruce omotal kolem Narutova pasu.

,,Sundej ze mě ty pracky,” vyjekl Naruto a snažil se vykroutit. Lee to ale ignoroval a začal se vlnit do rytmu hudby. Narutovi to připadalo, jako když se chce někomu na záchod. Bylo um bohužel jasné, že se z toho tak nevykroutí.
,,Můžu si ji na chvíli půjčit,” ozvalo se najednou za nimi a Narutovi přeběhl mráz po zádech. On ne. Snesl by i Chojiho, ale ne jeho.
Lee se zamračil a pustil Naruto. Ten se neotáčel a nelíbilo se mu, že Lee bere zpátečku. Co je to za chlapa, když takhle uteče.
Lee zmizel, ale Naruto se pořád neotáčel. Pořád za ním stál. Cítil to.
,,Ehm,” upozornil na sebe Sasuke a tentokrát se Naruto otočil. Cítil, jak rudne a přál si být o deset čísel menší.

,,Dík,” pípl Naruto a utekl zpátky k barové židličce. Takhle trapně se ještě nikdy necítil. Proč zrovna on? A zrovna teď?
Naštěstí následující chvíle už ho nikdo neotravoval. Do doby než na pódium vyšel Jiraya a začal mlít něco o soutěži.
,,Drazí pánové, každý z vás, kdo má číslo, teď dávejte pozor. Budeme losovat vaši výhru večera.” Naruto zpozorněl. ,,Je jím naše nová společnice v modrých šatech. Naruto vyprskl pití a podíval se na Jirayu, který se na něj šklebil. ,,Sedí támhle a už se vás nemůže dočkat.” Naruto na sobě najednou cítil pohledy všech. Co to má znamenat? ,,Výhrou je jeden taneček a sladký polibek od naší krásky.”

Cože? V Narutovi všechno křičelo. Polibek? Taneček? Proč?

,,Takže, náš štastlivec má číslo… 35.” Narutovi se rozbušilo srdce. Kdo bude ten… Naruto málem omdlel, když viděl jít na pódium Sasukeho. Zabije ho. Zabije Jirayu, hned jak tohle skončí.

,,A teď prosíme naši krasavici. Přece nechce takovýho fešáka nechat čekat.” Bylo vidět, že se Jiraya krásně baví. Ten hajzl (promiňte mi).
Všichni se dívali jen na něj a on neměl jinou možnost než jít nahoru. Cítil se jak kdyby šel na popravu. Copak může políbit Sasukeho? Vždyť jsou kamarádi a jsou v jednom týmu. Navíc… ach jo.

,,Tady ji máme. Určitě celá Štastná. Kdo kdy bude mít takové štestí, aby mohl políbit Uchihu?” Naruto se na něj zamračil. Pak se točil k Sasukemu. Ten se tvářil neurčitě. Zřejmě ho tahle hra nijak nevzala.

,,Do toho,” povzbudil je Jiraya. Narutovi se do toho nechtělo. Ani nemusel. Sasuke k němu natáhl ruku a přitáhl k sobě. Hudba začala hrát. Sasuke omotal svoje ruce kolem jeho pasu a zadíval se Narutovi do očí. Naruto sklopil oči.

,,Zklamaná?” zeptal se Sasuke. Naruto zavrtěl hlavou. ,,Takže ta zem je zajímavější než já? Cítím se trochu dotčeně.” Naruto zvedl oči. Proč by ho vlastně nemohl políbit? Vždyť to chce. Teď si Sasuke myslí, že je ženská a on může dostat o čem sní. Když se to Sasuke dozví, bude mít smůlu. Ale když ne, bude mít na co vzpomínat.

,,Ty jsi zklamaný?” zeptal se Naruto a zadíval se mu do očí.

,,Přijde na věc,” řekl a naklonil se k němu. Kolem nich to zahučelo. Naruto sledoval Sasukeho rty, jak se k němu přibližují. Opravdu to udělá. Sasukeho ho políbí.
Jakmile se Sasukeho rty dotkli jeho, Narutovi se zastavilo srdce. V následující vteřině se mu zase rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. Skoro ani nevnímal čas, jen dotyk jeho rtů. Přirovnal by to k ráně elektrickým proudem, jen příjemnější. Ale skončí to stejně rychle jako začne.
Sasuke se mu zadíval do očí. Naruto mu v duchu děkoval, že ho drží kolem pasu, protože měl pocit, že se mu podlomí nohy. Najednou se cítil, tak nějak… vláčně, jak zfetovanej.
Najednou se odněkud vzadu ozval křik. Naruto poznal Sakuřin hlas. S tímhle zřejmě nepočítala. Naruto se pro sebe usmál. Najednou byl hrozně rád, že to udělal.

,,Bylo to tak hrozný?” zeptal se Sasuke, když viděl úsmev.

,,Ne, to jen… to je jedno.” Uvědomil si, že ho Sasuke pořád drží. Bylo to příjemné. Chtěl by, aby to takhle trvalo déle. Jenže nemohlo.
Naruto se vrátil nohama na zem a odtrhl se od Sasukeho.

,,Promiň,” zašeptal.

,,Proč se omlouváš?”

,,Není to správné,” couvl Naruto. ,,Musím pryč,” dodal a udělal přesně jak řekl. Seběhl z pódia a utíkal směrem k lesu. Daleko nedoběhl, protože se mu podpadky zarývali do půdy a po pár metrech se natáhl jak široký tak dlouhý. Místo, aby vstal začal bušit pěstmi do země a vztekle nadávat. Celou touhle akcí se mu rozpustili vlasy a spadly podél obličeje, jako závěs.
,,Měl jsem pocit, že se ti to líbilo,” ozvalo se za ním. Naruto se zvedl a otočil se po hlase. Neodpovídal.

,,Nelíbilo?” Naruto se pořád neměl k odpovědi. ,,Proč neodpovíš? Myslel jsem, že budeš ráda.” Naruto se k němu otočil zády.

,,Ty jsi neprovedl nic špatného, to já se chovám jak idiot.”

,,Jindy bych takovou sebekritiku schvaloval, ale ty jsi přece nic špatného neudělala.”

,,Nevíš všechno.”

,,A co nevím?”

,,Nemůžu ti to říct.”
,,Proč?”

,,Proto.”

,,To není odpověď.”

,,O co ti jde?” vykřikl Naruto a s vztekem v očích se otočil. ,,Řekl jsem ne! Jseš snad hluchej? Copak nemůže aspoň jednou lidi kolem sebe poslouchat?” Celou dobu, co na něj křičel se k němu postupně přibližoval a máchal kolem sebe rukama.
Sasuke chvíli stál a mlčel. Takový nával vzteku od něj nečekal.
,,Dobře, nebudu se ptát. Hlavně už nekřič, nesluší ti to tak.” Naruto se zklidnil, ale vlivem komplimentu se začervenal. ,,Copak tě ani kompliment nepotěší, že rudneš vzteky?”

,,Nemám vztek, jen… neměl bys tu teď být, nejsem ta pravá osoba, které bys měl… ehm lichotit.”

,,Proč myslíš, že ne? Já myslím, že jsi ideální. Někoho mi hrozně připomínáš,” řekl a rtech mu hrál zvláštní úsmev. Zato Narutovi začalo bít srdce strachem.

,,Opravdu? Koho?”

,,Hmm, jednoho ťulpase.”

,,Ťulpase?” zakabonil se Naruto a nevěděl jestli se má smát nebo vztekat.

,,Ty nejsi odsud, že?”

,,Tak nějak.”

,,Bydlíš daleko.”

,,Tak nějak.”

,,Umíš říct něco jinýho? Z toho tvého tak nějak nejsem o moc moudřejší.”

,,Nepotřebuješ vědět, kde bydlí.”

,,Ani jméno mi neřekneš?”

,,Ne.”

,,To je to tak tajný?”

,,Musela bych tě zabít.”

,,Možná mi to za to stojí,” řekl a znovu se podivně usmál.

,,Nestálo.”

,,Není s tebou řeč.”

,,Ne.”

,,Vrátíš se na slavnost?”

,,Proč? Kvůli dalšímu ztrapnění? Nebo aby mě ušlapali tvoje naštvaný fanynky.”

,,Slyším žárlivost?”

,,Slyšíš špatne. A nevrátím se tam. Není důvod.”

,,Co když chci já.” Naruto se na něj překvapeně podíval.

,,Proč bys chtěl? Ani mě neznáš.”

,,Hmm a to vadí?”

,,No, nevíš kdo jsem, třeba tě o půlnoci sežeru.”

,,Jasně, nebo se prostě vypaříš a proměníš se v dýni.”

,,Měnit se nebudu, ale půlnocí tu končí moje přítomnost.”

,,A zítra?”

,,Co zítra?”

,,Kde budeš zítra.”

,,Pryč a už v životě neudělám takovou pitomost, abych se tu objevila.”

,,Zklamal jsem tě?”

,,Ne ty ne, jen-”

,,Pak se tedy ještě uvidíme.”

,,Ty mě tu normálně balíš,” řekl Naruto.

,,Hmm, je to snad zakázaný?”

,,I když víš, že mě už neuvidíš?”

,,To si myslíš ty. Když já něco chci, tak to dostanu.”

,,Ha, tak tentokrát si dovolím pochybovat.”

,,Uvidí se,” usmál se znovu Sasuke. Narutovi se z jeho úsmevu doslova podlamovali kolena. ,,Teď se vrať na slavnost.” Bylo to poslední, co řekl a sám zamířil zpátky. Naruto tam stál a přemýšlel a všem, co způsobuje tahle sázka. Sasuke ho balí v přesvědčení, že je sexy blondýna s dokonalýma mírama. Naruta překvapovalo už je, že má Sasuke o někoho zájem. Ale proč on? Teda ona? Přitom on sám by si přál, aby pokračoval. Třeba by to došlo dál. Vždyť ho políbil, přede všemi. Snad by se tam mohl vrátit. Aspoň na chvíli.

A Naruto to udělal. Vrátil se zpět k svojí židli a začal se rozhlížet kolem. Sasukeho neviděl. A zřejmě to bylo dobře. Vždyť on nechtěl jeho ale ji.

,,Ach jo,” vzdychl a otočil se zády k dění. Do půlnoci zbývalo ještě spousta času. Možná by měl najít Sakuru a vzdát se. Sasuke ho sice nepoznal, ale když se vzdá, ušetří si ponížení. Sakura mu to může třeba říct, aby se mu pomstila. Věděl, že Sasuke nemá rád lži.

,,Čau krásko,” ozvalo se vedle něj. Naruto hlas nepoznal, ale byl dost otrávený na to, aby komukoliv vrazil.

,,Ano?”

,,Co takhle taneček?” Naruto otočil hlavu za hlasem. Jistý chlap, kterého Naruto neznal, měl už dost napito.

,,Ne díky.”

,,Dáma by odmítnout neměla,” dorážel.

,,Říkám ne,” zvýšil Naruto hlas a vstal. Zamířil pryč. Co nejdál od lidí. Ušel ale sotva pár metrů, když znovu uslyšel hlas.

,,Dej mi pokoj,” otočil se. Překvapil ho počet. Čekal jednoho, ale bylo jich tam pět.

,,Řekl jsem, že dáma neodmítá.” Naruto se lekl a couvl. Co měl dělat. Bojovat v těhle nepohodlných šatech a s podpatkama? Navíc udržoval už od odpoledne svoje jutsu a to stojí dost chakry. Musel by se přeměnit zpátky a to by mu moc nepomohlo, protože pořád tu byly ty šaty a chakra.

,,Možná bych mohla-,” pokusil se Naruto.

,,Je pozdě slečinko.” Celá skupinka se nebezpečně přibližovala. Radši nechtěl vědět, co jim běhá hlavou. Naruto couval, ale věděl, že dlouho takhle utíkat nemůže. Je jich pět, on jeden. Jsou zlití, on střízlivej. Všechno hrálo na jejich stranu. Navíc Naruto měl večera až po krk, po té věci s Sasukem. Cítil se bezmocně a začínal propadat depresi.

,,Co chcete?” zeptal se, i když věděl, jak blbá je to otázka

,,Hádej,” ušklíbl se jeden z nich a natáhl se po něm. Naruto couvl, ale zakopl a spadl na zadek. ,,Vydíš jak to jde,” zakřenil se jeden z nich.

,,Měli byste mě nechat na pokoji,” pokusil se naposledy Naruto.

,,Proč? Hodláš na nás někoho zavolat?”

,,Možná.”

,,Seš vtipná,” řekl a chytil Naruta za ruce. Naruto se ho snažil ze sebe setřást. Pokusil se postavit, ale moc mu to nešlo.
,,Neruším,” ozvalo se. Naruto poznal hlas.

,,Co chceš prcku?” obořil se na něj. ,,Máš snad pocit, že kvůli jedné puse je celá tvoje.”
,,Já se nerad dělím, takže…”
,,Máme vypadnout?”

,,Vypadá to, že máte v té své kebuli přece jen mozek.”

,,Ty…” začal se vztekat a kývl na všechny ostatní. Ti se začali přibližovat k Sasukemu. Naruto věděl, že by mu měl pomoct, ale nemohl se hnout. Sasuke ale pomoc nepotřeboval. Hravě si s nima poradil sám. Když si byl Naruto jistý, že Sasukemu nic nehrozí, rozběhl se pryč. Nepotřeboval, aby ho Sasuke třeba poznal.
Zastavil se u rybníka a opřel se o strom. Měl toho dneska už po krk.
,,Proboha ať ten večer skončí.”
,,Jsi v pořádku?” ozvalo se za ním. Naruto zauvažoval jestli má utéct nebo skočit do vody.
,,Jo, díky. Přišel jsi… včas.”
,,Hádám, že dnešní večer sis takhle nepředstavovala.”
,,Ne. Moje představy sahali jen do chvíle, kdy jsem přišla.”
,,Ať už byl důvod téhle věci, jakýkoliv, zřejmě toho teď lituješ, že? Naruto.” Naruto se k němu otočil.

,,Ty…”
,,Proč ses proboha do tohohle uvrtal?”
,,Sázka se Sakurou, že mě nikdo nepozná. Prohrál jsem.”
,,Nikdo tebe přece nepoznal.”

,,A ty jsi co?”
,,Jen nečinný přihlížející. Ať už ti Sakura slíbila cokoliv, rád ji uvidím prohrát. Slyšet ji křičet na tom pódiu bylo super.”

,,Věděl jsi to? Proč jsi mě tedy políbil?”
,,Věděl a udělal protože jsem chtěl.”

,,Ty se nezlobíš?”
,,Proč? Protože se převlíkl za ženskou a děláš tu ze sebe šaška? Nebo se mám cítit ublíženě, že jsi mě třeba využil?”
,,No…”
,,Já vlastně využil tebe, věděl jsem kdo jsi a přesto jsem předstíral, že to nevím a snažil se tě sbalit.”
,,Proč jsi to dělal?” Sasuke se zamyslel.
,,Možná proto, abych tě dostal.” Naruto lehce zrudl. ,,Takže, jelikož je už po půlnoci, nechceš shodit tu maškarádu. Jako ženská jsi sice sexy, ale vyhovuješ mi víc jako originál.”
,,Já… no…” koktal rudnoucí Naruto.
,,Došli ti slova, blonďáčku?!”
,,Měl bych jít.”
,,Stejně si tě najdu,” usmál se Sasuke.
,,Jasně, tak se měj,” řekl Naruto a rozběhl se pryč.

Další den Sakura přiznala Narutovi porážku.
,,Fajn, tvoje jutsu bylo až moc věrohodný,” přiznala. ,,Nikdy jsem nevěděla, že Sasuke je na blondýny. Možná bych se měla přebarvit,” zauvažovala. ,,Každopádně jsem ti slíbila schůzku, takže-”

,,Nemusíš. Když nebudeš chtít sama, nebudu tebe nutit.”

,,Takže ty už nechceš…”
,,Promiň, nechci tě nějak ranit, ale ne.”
,,Dobře, když si to přeješ. Asi půjdu.”
,,Jo, měj se dobře,” rozloučil se Naruto. Nemohl uvěřit, že odmítl rande s Sakurou. Necítil se ale o nic ochuzený. Sasuke řekl, že si ho najde a Naruto věděl, že to udělá.