Byla půlnoc a mladý ninja se vrtěl na své, ne příliš pohodlné posteli. Jeho kdysi klidný spánek byl narušen nepříjemným snem.
Všechno skončilo jediným výkřikem jednoho jména. S divoce bušícím srdcem se posadil a téměř vyděšeně se díval kolem sebe. Ten sen… ta tvář… to všechno. Bylo to jako skutečné, jakoby tam opravdu byl.

,,Nemožné,” zašeptal sám sobě. Chtěl si znovu lehnout, když uslyšel z temného rohu místnosti podivný zvuk. Jeho pokoj nebyl zařízen nijak, vlastně nebyl nijak zařízen a nebylo tu nic, co by vydávalo zvuky. Přesto tam něco bylo.

,,Je tam někdo?” vyzval Sasuke neznámého a snažil se, aby jeho hlas zněl, co možná nejvýhružněji. Nebyl strašpytel, ale sen který právě prožil byl i pro něj moc.
Nikdo se neozval. Sasuke vsunul ruku pod polštář a nahmatal důvěrně známý kov. Ničím se nezdržoval a mrštil jím do temného kouta. Nůž zařinčel o stěnu a následně s cinknutím dopadl na zem.

Sasukemu tenhle zvuk stačil. Nikdo tam nebyl a on snad v klidu dospí zbytek noci.

,,Jednou jsi mě tím dostal, teď budeš potřebovat víc,” ozvalo se z právě zasáhnutého rohu. Sasuke se marně snažil rozeznat ve tmě nějaký obrys. Hlas se mu zdál povědomý, až příliš.

,,Zrak tě neklame, neboj. Ostatně ani sluch.” Sasuke nechápal. Slyšel, ale neviděl. Navíc, to nemohl být on.

,,Kdo jsi?”

,,Jindy bych se urazil, ale tentokrát ti to prominu.”

,,Co tu děláš? Jaktože jsem si tě nevšiml?”

,,Řekl bych, že mám teď jisté výhody,” usmál se a konečně vyšel ze stínu.
,,Ať už jsi se jakkoliv zlepšil, někdo by si tě musel všimnout.”

,,Až mi dáš příležitost k vysvětlení, třeba pochopíš.” Sasuke se odmlčel. Nechápal, jak se sem dostal. A chtěl to vědět. Naruto přišel k posteli a posadil se na kraj. Sasukeho překvapil, jak důvěrně a bez jakékoliv známky strachu se tu chová.
,,Pamatuješ si náš poslední boj?” promluvil konečně Naruto.

,,Jo, proč?” Naruto se na chvíli odmlčel. Sasuke dokonce viděl, jak se usmál. Na jejich posledním střetnutí, ale neviděl nic směšného. Oba si byly rovni a oba byly ošklivě zraněni. On sám to málem nepřežil. ,,Zabil jsi mě.”

Odpověď přišla jako rána z čistého nebe. Sasuke se nevěřícně díval na postavu sedící kousek od něj. Zabil? Těžko. Sedí tu. Mluví s ním a…

,,Chceš říct, že jsi mrtvý?”

,,Pochopils.”

,,Naruto, ať už jsi kdykoliv vymyslel sebevětší volovinu, tohle je i přes tvoje možnosti. Nemůžeš být mrtvý!”

,,Proč? Každý jednou umře. Já tvou rukou.”

,,To je blbost.”

,,Proč si to myslíš?”

,,Když jsem odcházel, byl jsi naživu. Teď tu sedíš a mluvíš se mnou. Nezabil jsem tě.”

,,Já ti to nevyčítám.”

,,Není co,” vyjel Sasuke. ,,Nezabil jsem tě. Nechtěl jsem tě zabít, tak…” odmlčel se.

,,Jen, protože jsi nechtěl neznamená, že se to nestalo.”

,,Ale ty…”

,,To, že tu sedím neznamená, že mi stále bije srdce.proč myslíš, že mě netrefil tvůj nůž. Dostal jsem se sem aniž by mě někdo zpozoroval.” Sasuke mu pořád nevěřil.

,,Ty mi pořád nevěříš, že?” Sasuke zavrtěl hlavou. Naruto ho vzal za ruku a než stačil Sasuke cokoliv namítnout, položil mu ji na hruď, na místo, kde má srdce. Sasuke z počátku nechápal, kam tím Naruto míří. Pak mu, ale došlo… nebije mu srdce.

,,To nic neznamená,” ucukl rukou.

,,Proč tomu nechceš uvěřit?”

,,Protože je to blbost!” Naruto se znovu usmál. Sasuke nechápal, proč se pořád usmívá.

,,Jsi nedůvěřivý a občas je to na svém místě, ale já bych ti nelhal.” Sasuke sebou trhl.

,,Co je s tebou? Proč tvrdíš, že jsi mrtvý? Chtěl jsi být Hokage a teď se mi tu snažíš vtlouct takovou absurdní věc.”

,,Není důvod proč tomu nevěřit. Odešel jsi z vesnice a už tě ke mně nic neváže.”

,,O to tu nejde.”

,,Ne? Proč tomu tedy nechceš věřit?”

,,Protože… tomu nejde věřit.”

,,Není ti divné, že už dva týdny se tě nikdo nepokouší najít? Hlavně teď, když jsi po boji pořád zesláblý. Dva týdny je tu klid a to i přestože jste pořád na stejném místě.”

,,Co na tom má být divného?”

,,Pochop, že za každou akcí na tvoji záchranu jsem byl já. Dalo by se říct, že jsem je do toho nutil. Ať už tě Sakura miluje jakkoliv, sama by do toho nešla.”

,,Teď jsi ale tady a-”

,,Jen protože je to potřeba.”

,,Jestli jsi mrtvý, tak-”

,,Přišel jsem ti to říct sám. Jinak by jsi se to mohl dozvědět za pár měsíců ne-li let.”

,,Pořád ti nevěřím.” Naruto k němu znovu natáhl ruku. Tentokrát, ale mířila k polštáři. Vytáhl jeden kunai a bez jediného mrknutí si ho vrazil do srdce.
Sasuke čekal krev, křik, ale nůž hladce proklouzl masem a snad, kdyby ho Naruto nedržel, by prošel skrz.

,,Myslím, že tvůj poslední úder byl právě tímhle. Můžu ti říct, že jsi mířil přesně. Skoro. Milimetr a měl bych to lehčí. S tvojí ranou jsem umíral pět dní.”

Sasuke se nezmohl na slovo. Překvapeně zíral před sebe a sledoval Narutovu klidnou tvář a kunai v jeho ruce.

,,Zabil jsem tě,” řekl nakonec.

,,Jo. Podařilo se ti to, co jsi chtěl.” Sasuke zavrtěl hlavou.

,,Bojovali jsme spolu, ale smrt nikdy nebyla v mých plánech.”

,,Ne? To je dobré vědět.”

,,Proč jsi přišel? Vysmát se mi? Křičet na mě? Strašit mě do konce života?”

,,Ani jedno, ani druhé. Prostě jsem tu, aby sis to nevyčítal.”

,,Proč bych si to měl vyčítat?”

,,Nejsi bezcitný, jak se snažíš tvrdit. Jsem tady aby ses s tím smířil.”

,,Tady není s čím se smiřovat.”

,,Hmm, možná. Každopádně mám důvod tu být a dokud tu bude, budu tu i já.”

,,Chceš říct, že mě budeš pronásledovat dokud se, jak si řekl, nesmířím s něčím s čím se smířit není potřeba.”

,,Asi.” Sasuke se odmlčel.

,,Proč jsi sem musel chodit?” zeptal se po chvíli.

,,Ty víš proč?”

,,Sakra Naruto, copak mi nemůžeš normálně odpovědět?”

,,Ne.”

,,Co když tě tu nechci?”

,,Nemáš na výběr. Jsem tu protože to potřebuješ.”

,,Potřebuju, abys mě nechal na pokoji,” vykřikl Sasuke. ,,Jdi pryč! Slyšíš.”

,,Nemůžu.”

,,Já, ale chci, abys zmizel,” křičel dál. “Nic si nevyčítám. Jsi mrtvý a tím to pro mě hasne. Stačí?” Naruto se usmál a chvíli mlčel. Nakonec, k Sasukeho překvapení, zmizel. Jen tak vypařil se. Jako duch.

Sasuke se ráno probudil s pocitem noci plné nočních můr. Sice se mu podařilo usnout, ale Naruta ze snů nevyhnal. Měl pocit, že má srdce sevřené v železných okovech a žaludek plný olověných kamínků.
Měl zavřené oči a přemýšlel, co si v noci vyslechl. Mohl by si myslet, že to byl jeden z jeho snů, ale sám dobře věděl, že to tak není. Navíc, vzpomínky byly až příliš živé a ten pocit… Zabil ho, on, jeho přítel. Itachi mu kdysi řekl, že pokud chce být opravdu silný, musí zabít svého nejlepšího přítele. On se ale silný necítí, právě naopak. Nevěděl jestli tohle měl Naruto namysli. Teprve až teď na něj dolehly zprávy z noci. Být o pár let mladší a bez své pomsty, snad by i brečel. Ať už byl Naruto jakýkoliv tele, byl i skvělý ninja a on byl ten poslední komu přál smrt, nebo koho by sám chtěl zabít.
Sasuke otevřel oči, ale nehýbal se. Včera křičel a Naruto zmizel. Přijde ještě? Sasuke si uvědomil, že v to doufá.

,,Jak ses vyspal?”ozvalo se a před Sasukem se objevil Naruto. Sasuke sebou v leknutí trhl a posadil se.

,,Co tu chceš?”

,,Přišel jsem za tebou,” usmál se Naruto a posadil se na postel.

,,Je mi jasný, že sis nepřišel pokecat s Orochimarem, ale proč?”

,,Hmm,” zamyslel se Naruto. ,,Mám pocit, že se ti stýskalo.”

,,Co?” Naruto k němu natáhl krk, jak žirafa a pátravě se mu podíval do tváře.

,,Nespal si moc dobře, že? Trápí tě ty noční můry dlouho, že? Hádám, tak dva týdny. O mě, že? Musí to být hodně otravné!”

,,Ty mě otravuješ,” řekl Sasuke a posunul se blíž ke zdi, aby k němu neměl Naruto tak daleko. Naruto se ale opřel o ruce a znovu se k Sasukemu naklonil. Působil trochu, jak zvědavé kotě, které prozkoumává věc.

,,Hmm,” zamumlal Naruto a pořád se díval Sasukemu do očí.

,,Co je?” zeptal se Sasuke a zjistil, že mu hlas poněkud selhává.

,,Nikdy jsem si nevšiml, jak tmavé máš oči. Víš, že na okraji jsou šedivé?” Sasuke překvapeně zamrkal. Proč to říkal? Copak na těhle detailech záleželo? ,,Ladí ti to k němu kruhům pod očima,” dodal a posadil se do původní vzdálenosti. Sasuke se chvíli díval, jak kdyby Naruto spadl z višně. Pak se najednou rozesmál.
Teď byl překvapený Naruto. Pak se mu, ale na rtech rozlinul spokojený úsmev.

,,Už jsem si myslel, že ses smát zapomněl.”

,,Dokud jsi ty, tak těžko.” Pak si uvědomil, co řekl. Naruto se ale usmál.

,,V tom případě asi budu muset zůstat,” usoudil Naruto. ,,Pak ale nevím, proč tu sem, když tě otravuju. Nevím jestli to ten smích vyváží.”
,,Prosím tě už nepřemýšlel,” řekl Sasuke a vstal z postele. Naruto ho sledoval, jak jde k skříni a vytahuje oblečení. Bez jakéhokoliv studu se se převlékl. I když na sobě měl spodní prádlo, Naruto snad z něj teď vyděl největší kousek. Odhalený.

,,Takže mě celý den budeš pronásledovat?” zeptal se Naruta.

,,Jo.”
,,A Orochimaru tě uvidí?”

,,Ne, pokud si se mnou budeš povídat, Orochimaru si bude myslet, že jsi blázen a před tvým pohlcením ti transplantuje mozek. Což by možná vyřešilo náš problém.”
,,Většinou Orochimara ani nevidím. Preferuju trénink o samotě.”

,,Super, aspoň něco odkoukám. Teď mi to sice bude putna platný, ale kino zdarma se hodí i po smrti.” Sasuke se zadíval na Naruto, který se pořád usmíval. Sasuke měl pocit, že mu spodní čelist upadne a odletí, jak se usmíval.

,,Jaktože jsi tak klidný a veselý, když jsi ve společnosti někoho, kdo tebe zabil.”

,,Nechtěl jsi mě přece zabít a já to ani jako smrt nevnímám. Koneckonců mám příležitost zjisti, co tě na tomhle místě tak přitahuje a pochopit tvoje rozhodnutí sloužit Orochimarovi.”

,,Pochopit?”

,,Vždycky jsem se tě snažili přivést zpět, ale neptali jsme se tě proč jsi odešel a nesnažili jsme se to pochopit. Rozhodovali jsme za tebe. To není fér.”

,,To je snad to nejrozumnější, co jsi kdy řekl.”

,,Hmm, mám podezření, že jsem cestou z těla pochytal poletující rozum.”

,,Možná,” řekl Sasuke a vyšel z pokoje.

,,Řekni,” ozvalo se vedle něj. ,,Kolik už jsi měl ženských, co jsi pryč z Konohy?”

,,Co?” zastavil se Sasuke. ,,Proč potřebuješ vědět tohle?”

,,Zajímá mě to. Proč? Klidně ti to pak taky řeknu.” Sasuke se zamyslel. Mohl by se něco dozvědět.

,,Pár jich bylo,” přiznal a pokračoval v cestě.

,,Jůůů, něco vážnýho?”

,,Ne.”

,,Takže jen úlet na jednu noc?”

,,Chtěl jsi vědět počet, víc vědět nemusíš.”

,,Nemusíš se stydět. Mě nevadí, že sis objednával hračky na noc.” Sasuke se usmál nad tím pojmenováním.

,,A ty?”

,,Hmm, ani jednu.”

,,Prosím?” zastavil se znovu Sasuke.

,,Říkám, že nikoho.”

,,Chceš říct… fakt? Když jsme pracovali jako tým, tak jsi nic s nikým neměl a ani teď? Chceš říct, že jsi ještě…” odmlčel se. Doufal, že mu to dojde.

,,Ne, ještě jsem s nikým nespal,” řekl Naruto a zřejmě se vůbec nestyděl.

,,Mrtvý jsi až moc otevřený.”

,,Vadí? Teď je pozdě nad tím dumat a stydět se za to. Jsem mrtvý, tak to beru, jak je.”

,,Jsi jiný?”

,,Myslíš?”

,,Pořád jsi ale Naruto.”

,,Po smrti člověk neztrácí svoji identitu, jen se pak dívá na svět jinak.”

,,Nikdy jsi takhle nemluvil, takhle rozumně.”

,,Zřejmě máš smůlu.”

,,Neříkám, že mi to vadí,” řekl Sasuke a zastavil se. ,,Jen podotýkám tvoji změnu.” Otevřel dveře a vyšel ven. Byly na jakémsi travnatém místě, kolem jen skály a pár stromů.

,,Tady trénuješ?” zeptal se Naruto. Sasuke kývl. Naruto se začal procházet a rozhlížet kolem.

,,Opravdu se budeš dívat?”

,,Vadí?”

,,Ne. Jen… nezvyk. Většinou trénuju sám.”
,,Neboj, sednu si tady, ani o mě nebudeš vědět,” uklidnil ho Naruto a posadil se pod jeden strom. Sasuke na sobě cítil jeho pohled a cítil se nesvůj. Proto taky ze začátku zkazil pár chvatů. Čekal posměch, ale nic neslyšel. Po zbytek se pak do tréninku tak zabral a Naruto přestal vnímat. Tedy dokud si nezačal uvědomovat, že se vlastně předvádí. Věděl, že by si měl odpočinout, bylo to tak pokaždé. Ale nikdy nepřestal dokud ho nezradili nohy, nebo dokud sám nezkolaboval.
Teď tomu bylo podobně. Byl unavený, zpocený a začínalo mu být vedro. Rozum mi říkal STOP, jenže něco jiného, něco, co by se dalo nazvat hlasem jeho velkého ega mu říkal opak. Přímo si liboval v Narutově pozornosti. Najednou se mu ale podlomili nohy a on klesl na kolena. Podepřel se rukama a snažil se popadnout dech. Najednou ucítil na svých ramenech něčí ruce. Zvedl hlavu a setkal se s Narutovým úsmevem.

,,Vždycky trénuješ až do padnutí?” zeptal se pomohl mu sednout si.

,,Vím kolik vydržím.”

,,Víš vůbec kolik hodin jsi tu kolem sebe máchal tím svým mečíkem?” Sasuke zavrtěl hlavou.

,,Pět a půl!” Sasuke byl tím časem trochu překvapený. Tak dlouho? Normálně vydržel tak tři. ,,Teď snad můžeš vydechnout.”

,,Hmm.” Chvíli bylo ticho než Sasukeho něco napadlo. ,,Jaktože se mě můžeš dotýkat? Myslím tím, jsi mrtvý takže jsi něco jako duch a ti přece… nemají hmotné tělo, tak jak to?”

,,Nevím, ale asi to bude mít důvod. Navíc, představ si, kdybych měl skrz tebe procházet nebo tak?” Na chvíli se zamyslel. ,,Jsem rád, že se pořád můžu dotýkat lidí a věcí, tedy jen tebe, protože ostatní mě nevidí. Myslím, že to je právě to, co mě dělá tak klidným. Mám aspoň trochu pocit, že je ve mně něco lidského.”

,,Smrt tě přece nezbaví lidskosti. Dokonce i po smrti…” odmlčel se. Vlastně nevěděl, co mu chce říct.

,,Jsem rád, že mě bereš jako člověka. Normální člověk by se bál.”

,,Nejsem dítě, který se bojí duchů.”

,,Ne, ale přiznej si, že nemáš pocit, že jsi s duchem, ale s člověkem… který ti občas leze na nervy.”

,,Občas označuje něco, co se opakuje tak jednou za dva týdny. Ty jsi mi znepříjemňoval život 24 hodin denně.”  

,,Budeš si muset zase zvyknout. Měl jsi tři roky pohov, je čas to dohnat.”

,,Super,” řekl Sasuke a vstal. Zamířil pryč.

,,Kam jdeš teď?”

,,To ti snad může bej jedno, ne?”

,,Aha, takže to bude záchod nebo tak, že?”

,,Tam za mnou snad lízt nebudeš, ne?”

,,No měl bych s tebou být každou minutu, ale tohle bych vynechat mohl.”

,,Dík.”

,,Řekni, co je vůbec v všech těch místnostech?”

,,Různě. Většinou tam Orochimaru skladuje věci. Proč se ptáš, můžeš si je prohlídnout sám.”

,,Ne, pokud tam nebudeš ty.”

,,Chceš říct, že jsi na mě až tak upoutaný?”

,,Jo. Chtěl bych říct do smrti, ale to už bylo, tak snad do tvé smrti? Nevím jak dlouho tohle bude trvat.”

,,Čím dřív to skončí, tím líp,” ukončil diskuzi Sasuke a prošel dveřmi.
Před dveřmi do “koupelny” Naruto s úsmevem odpřísáhl, že ho nebude rušit, dokud nebude hotov. Sasuke si užíval sprchu, ale myšlenky na nynější situaci mu nedali pokoj. Co má s Narutem dělat? Bude ho tu opruzovat i v noci. Když bude jíst, spát, trénovat. Proč?
Vypnul vodu a kolem boků si omotal ručník. Zadíval se do zrcadla. Viděl unavenou tvář s čitelnými starostmi v očích. Poslední dva týdny ho pronásledovali noční můry o Narutovi, teď ho bude pronásledovat sám Naruto.

,,Hledáš vrásky?” ozvalo se za ním a Sasuke spatřil v zrcadle Narutovu usměvavou tvář.

,,Co tu děláš?” zaječel a pro jistotu si chytil ručník.

,,Skončil jsi ne? Tak co vyvádíš?”

,,Vydíš snad, že jsem oblečený?”

,,No, máš na sobě ručník. To základní je kryté. Tak nechápu proč ječíš.” Naruto měl pravdu, ale stejně. Měl na sobě JENOM ručník.

,,Tak proč jsi tak vejral do toho zrcadla?”

,,Co ti je do toho?”

,,Čím víc budem spolu a čím víc toho o tobě budu vědět, tím dřív to skončí.”

,,Proto sem musíš lít, když jsem… když mám na sobě ručník?”

,,Zakázal jsi mi sem chodit, když se sprchuješ.”

,,No to je snad jasný, nestojím o to, abys mě tu očumoval.”

,,Vadí ti, že by tě očumoval duch, nebo já?”

,,Obojí. Horší je, že to je tvůj duch.”

,,Nemyslíš, že kdybych tě viděl nahýho, vyřešilo by se to?”

,,To teda nemyslím. Opovaž se na to jen myslet! Moje tělo je moje a nebude ho okukovat nějakej duch.”

,,No tak, odkdy se stydíš?”

,,Co? To sem netahej.”

,,Stydíš se. Máš strach, že se ti budu smát?”

,,Ne.”

,,Tak proč? Ty ženský tě nahýho viděli a tvůj kamarád ne.”

,,V tom je rozdíl.”

,,No jo, s něma jsi spal jednu noc a se mnou se znáš jen od mala, ale to nic není.”

,,O to tu nejde, prostě je to divný.”

,,Divný? Co si myslíš, že si z toho odnesu, když jsem mrtvý? Fotku? Těžko si ji dám do alba deset nejhezčích zadků.”

,,Prostě ne, jasný?”

,,Jsi zlej. Nejsi chlap.”

,,Cože?!”

,,Jestli se za sebe stydíš, nejsi chlap.”
,,Já se za sebe nestydím.”

,,Ne?”

,,Co kdybych řekl, aby ses tu začal svlíkat ty? Udělal bys to?”

,,Proč ne. Jsem mrtvý, je mi to jedno.”

,,Fajn, tak do toho. Něco za něco. Ty a pak já. ”

,,Jak chceš,” řekl Naruto. Jedním pohybem si rozepl mikinu a shodil ji na zem. Sasuke nevěřícně zíral, jak si stahuje tričko. Přece to neudělá? To nejde. Když si ale Naruto sundával kalhoty, Sasuke už měl trochu strach. Hlavně pak bude muset sundat ručník ,,To je směšný,” řekl najednou Sasuke a zarazil tak Naruta před posledním krokem.

,,Co?”

,,Jsme jak malý kluci, takhle pitomě se hádat, jen protože si chceš vydupat vidět mě nahýho. Jestli o tak tak stojíš, můžeš přece kdykoliv vtrhnout, když se budu sprchovat.”

,,Takže nejseš chlap a ještě k tomu seš srab,” řekl Naruto a sebral ze země svoje oblečení.

,,Co?”

,,Nechápeš, že jsem mrtvý. Na světě je spoustu věci, který jsem nezažil, neviděl. Nejde tu ani o to vidět tě nahýho, jen prostě… byla to sranda, když jsme se dohadovali, když jsem přišel a ty si ječel jak puberťák.”

,,Podle tebe to byla sranda, i když jsi se sám svlíkal?”

,,Svým způsobem. Prostě jsem se bavil. Když někdo ví, že umře, užívá si posledních dní. Já si užívám dní, kdy můžu být na světě ať už mrtvý nebo živý. Pro mě slova jako stud nebo tak neznamenají nic zlého, prostě chci aspoň chvíli ještě žít.” Sasuke vyslechl všechno, co mu řekl a ani nic neudělal, když Naruto odešel. Věděl, že nemůže jít daleko. Nebyl si tak úplne jist tím, jestli Naruta pochopil.
Naruta našel u sebe v pokoji. Seděl na posteli a díval se do stropu. To bylo tak jediné, co se tu dalo dělat. Sasuke se posadil vedle něj, ale Naruto se pořád díval nahoru.

,,Urazil jsem tě nějak?” Naruto zavrtěl zakloněnou hlavou. ,,Pořád musím myslet na to, že jsem zabil, ale i tak si pořád myslím, že jsi živý. Myslím tím, vím, že jsi mrtvý, ale nevnímám tě tak. Prostě jako bys tady byl na návštěvě. Dlouhé návštěvě.” Naruto chvíli mlčel a pak se na něj konečně podíval.

,,Ať už jsme si v životě udělali cokoliv, tohle pro mě hodně znamená. S nikým jsem se nemohl rozloučit. A to samotné mi ani nevadí, takhle to chodí. Víc mi vadilo, že poslední koho jsem viděl jsi byl ty a že jsme spolu bojovali. Nechci se omlouvat a ani od tebe to nechci slyšet, hlavně, že jsem tady a nemlátíme se. Chováme se jako kamarádi. Je to určitý způsob, jak se s tebou rozloučit.”

,,Myslíš, že o to tu jde?”

,,Možná, ale podle mě se to spíš týká tebe než mě.”

,,Já jsem v pohodě.”

,,To se ti může zdát. Půjde o maličkost.”

,,Aha, takže se mám přece jen vyslíknout. Třeba se rozesměješ, já se ztrapním a úkol bude splněn.” Naruta se zasmál. ,,Tak první část splněna, teď se ještě musím cítit trapně.”

,,Tebe je pro Orochimara škoda. Měl by ses vrátit do Listové.”

,,Hodláš mě přemlouvat i po smrti?”

,,Zkusit to můžu, ne?”

,,Jo, zkusit můžeš cokoliv.”

,,Dík za tvoje oficiální požehnání.” Nastala chvíle mlčení.

,,Najednou nevím, co mám dělat,” prolomil Sasuke ticho. ,,Doteď mi každý den ubíhal před očima a já se ani na chvíli nezastavil, ale teď, prostě nevím.”

,,Kdybych byl v Listové, dal bych si ramen. Teď ani nevím jestli můžu jíst. Jestli můžu cítit chuť jídla.”

,,Tak to zjistíme,” navrhl Sasuke.

,,Hmm?”

,,Tohle sklepení má i kuchyň a jelikož Orochimaru neví ani jak vypadá talíř, takže jednu z základních potřeb musím hasit sám.”

,,Aha, takže pokud jsem to pochopil, vaříš.”

,,Jo pochopil,” kývl a vstal. Zamířil ke dveřím a následován Narutem zamířil do kuchyně.

,,Sedni si,” ukázal na židli. Naruto se posadil. Sledoval, jak Sasuke pracuje. Nejvíc ho uchvátil výraz v jeho tváři. Soustředil se na svou práci a nevnímal nic kolem sebe. Aspoň to tak vypadalo. Sasuke pořád přemýšlel o Narutovi. Zabil ho a teď mu tu vaří večeři. Pohlcen v myšlenkách si nevšiml, jak se nůž blíží k jeho ruce. Pak už mohl jen potlačovat bolest a sledovat, jak krev z rány kape na zem.
Naruto viděl, jak Sasuke přejel nožem po hřbetě své ruky. Z rány se okamžitě vyvalila krev. Na bledé kůži jakoby křičela.

,,Sakra,” zaklel Sasuke a strčil si ruku pod proud vody. Krev nemizela a bolest se zvětšila.

,,Jestli je to nějaký speciální recept s tvojí krví, tak ho klidně oželím,” řekl Naruto, který se objevil vedle něj. Vzal jeho poraněnou ruku, aby na ni viděl. Z stolu vzal hadr a přiložil ji na ránu. Krev prosakovala rychle skrz. Rána byla přes celý hřbet Sasukeho ruky a i když nebyla hluboká, překvapivě moc krvácela.

Naruto vzal Sasuke zdravou ruku a položil ji na ruku s hadrem. Pak ho dovedl k židli a posadil. Pak zmizel ve dveřích. Byl pryč jen vteřinu a vrátil se s lékárničkou. Opatrně oddělal hadr a začal ránu čistit. Sasuke si řekl proč mu ji nezahojí chakrou, ale neřekl. Naruto ho ošetřoval, jako kdyby byl z porcelánu. Skoro to necítil a přitom ano. Dokonce přestal vnímat bolest a soustředil jen se jen na Narutovy doteky. Byly jemné a hřály. Nechtěl, aby skončil. Chtěl, aby se ho dotýkal pořád. Pak to, ale přestalo. Ruku mu svíral obvaz a on mohl jen vzpomínat.

,,Je neuvěřitelné, jak taková malá rána může tolik krvácet,” řekl Naruto.

,,Zřejmě to dneska nedodělám,” řekl Sasuke.

,,Není ti něco? Jsi bledý, tedy víc než jindy.”

,,Asi si půjdu lehnout,” usoudil Sasuke a vstal. Ušel pár vrávoravých kroků, než se sesunul k zemi a upadl do bezvědomí.

Sasuke nevěděl, co ho probralo. Jestli bolest hlavy nebo křik. Když otevřel oči, křik ustal, ale bolest zůstala. Pochopil, že to byl sen. Někdo křičel jeho jméno.
Chtěl se posadit, ale něčí ruce ho přitlačili zpátky do postele.

,,Jestli jsem tu, abych ti tu zachraňoval krk a staral se o tebe, tak si to s tím nahoře pak vyřídím,” řekl Naruto. ,,Máš štestí, že se můžu dotýkat věcí, jinak bys ležel pořád v kuchyni.”

,,Co se stalo?”

,,Omdlel jsi. Nevím proč.”

,,Někdo křičel,” řekl Sasuke aniž by věděl proč.

,,No, to jsem byl já. Lekl jsem se,” přiznal se Naruto. ,,Příště to s tím tréninkem nebudeš tak přehánět. Jestli to tak bylo každý den, tak to bylo otázkou času, kdy zkolabuješ.”

,,Poslední dobou špatne spím,” vysvětlil Sasuke. ,,Noční můry. Od našeho souboje.”

,,Aha. A o mě? Straším tě já?”

,,Ne přímo strašíš, jen… pokaždé sedíme u ramen a ty se vesele láduješ. Pak ale začneš kašlat krev a svíjet se v bolestech. Spadneš z židle na zem. Já se jen dívám a i když, nemůžu ti pomoct. Pak se ti najednou z těla začnou objevovat kunaie. Křičíš bolestí, jak se ti dostávají z těla. Jsi celý od krve a pořád křičíš. Pak to skončí.”

Naruto zíral do země. ,,To jsem ani nevěděl, že jsi mrtvý. Jsem zvědavý, co mě čeká pak?!”

,,Třeba tu jde o tohle.”

,,O co?”

,,Vyrovnat se s tím. Sám si to možná nepřipustíš, ale tvoje mysl si tu smrt nejspíš vyčítá. Možná jsem tu proto, aby ses tím vyrovnal. Přestal mít ty noční můry a prostě zase žít.”

,,Proč mi pomáháš, když jsem tě zabil? Můžu si za to sám.”

,,Trestáš se příliš krutě.”
,,Tobě to snad může být jedno.”

,,Věř mi, že není. Jsem tady, abych ti nějak pomohl.”

,,Nechci pomoct,” řekl Sasuke a posadil se.

,,Něco mě drží pořád na tomhle světě, u tebe, musí tu být něco…” řekl a pátravě se zadíval Sasukemu do tváře. Opřel se o ruce a naklonil se k Sasukemu, aby mu viděl líp do očí. Stejně jako poprvé, Sasuke se posunul ke zdi. ,,Řekni mi Sasuke, co chceš?” zeptal se Naruto.

,,Cože?”

,,Co bys chtěl? Jsem mrtvý, pro mě neplatí žádné zákony. Můžu pro tebe třeba někoho zabít, cokoliv.” Sasuke nevěděl, co si o tomhle má myslet. Byl od něj kousek. Byly to milimetry. Díval se mu do očí a v těch svých měl zvědavost. ,,Hmm?” pobídl ho Naruto a pořád z něj nespouštěl oči. Sasuke to nevydržel a uhnul pohledem na bok. Vzápětí však ucítil, jak se ho někdo dotýká na krku. Lehce, jak pírkem, ho líbali Narutovi rty. Sasuke se nebránil, ani nevěděl jak. Bylo to příjemné. Třeba tohle bylo to, co chtěl. Mírně zaklonil hlavu dozadu a Naruto pokračoval rty dál. Pomalu, jemně, se dostal až k jeho rtům. Nejdřív jemně políbil dolní ret a pak vrchní. Sasuke pořád nic nedělal. Líbilo se mu to a chtěl, aby Naruto pokračoval.
Naruto přesunul svoje rty k Sasukeho uchu.

,,Řekni mi, co chceš?” zašeptal. ,,Jsem tu, abych dělal, co ty chceš.” Sasuke nevěděl, co odpovědět.
Naruto se odtáhl a znovu se Sasukemu zadíval do očí. Rty měl zvlněné do úsmevu a čekal na Sasukeho odpověď. Ten, ale nic takového neplánoval. Najednou se cítil hrozně unavený. Chtěl spát. Začal se naklánět k Narutovi. Ten ať čekal cokoliv, to, že mu Sasuke zhroutí do náruče a usne, nejspíš nepředvídal.

Sasuke se probral po třech hodinách ne zrovna klidného spánku. Rozhlídl se po pokoji, ale byl sám. Že by Naruto odešel? To by znamenalo, že udělal, co měl. Ale vždyť nic neudělal. Tamto se ani nedalo považovat za polibek. Jen ho… nemohl být přece ještě pryč.
Příliš rychle vylezl z postele a zamotala se mu hlava. Posadil se zpátky a znovu se rozhlédl kolem.

,,Naruto?” zkusil. Opravdu jak na zavolanou se vedle něj objevil Naruto s obvyklým úsmevem na rtech.

,,Vyspal ses?”

,,Dost mizerně, když už to chceš vědět. Kde jsi byl?”

,,Jen za dveřmi. Čekal jsem, že možná uvidím Orochimara. Copak on tě nijak nekontroluje nebo tak?”

,,Občas.”

,,Aha, hmm myslím, že bys měl jít spát. Jak tu vůbec rozeznáš den od noci?”

,,Nijak, nemám tu absolutně pojem o času, prostě dělám co chci kdy chci, bez ohledu na to, jestli je den nebo noc.”

,,Aha.”

,,Myslím, že půjdu za Orochimarem,” řekl a vstal. Naruto ho následoval dokud se nezastavil před dveřmi. ,,Nechci, abys tam šel se mnou, i když tě neuvidí. Můžeš počkat v pokoji.”

,,Máš strach, že snad okoukám nějaký techniky?”

,,Ne, prostě se musím soustředit a když vím, že jsi tam ty… bude lepší, když tam nebudeš.”

,,Fajn. Počkám u tebe v pokoji.” S těmi slovy se rozešli.

Těžko říct kolik hodin trvalo než se Sasuke vrátil do pokoje. Trénink samotný trval necelé dvě hodiny, ale cesta byla pro Sasukeho těžší.
Ani dnes ho Orochimaru nešetřil. Už si zvykl, že odchází z jejich tréninku s nějaký tím šrámem, ale dnešek byl opravdu poučný. Nestihl uhnout jedné Orochimarově rána a jeho meč mu hladce sklouzl po boku a zanechal za sebou celkem hlubokou ránu, která teď silně krvácela.
Dopotácet se do pokoje byl pro Sasukeho oříšek. Doufal, že po cestě potká Naruta, nebo se dokonce objeví sám. Jenže ani v pokoji nebyla ani noha.
Sasuke ztěžka dopadl na postel. Rána na boku ho ukrutně bolela, ale sám neměl dost energie na to třeba jen zastavit krvácení.
Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vešel Naruto.
,,Nešetřil tě, co?” řekl a sedl si vedle Sasukeho.

,,Je to moje vinna, nesoustředil jsem se.” Naruto pomalu sundal Sasukemu vršek, aby měl k ráně blíž.

,,Proč?”

,,Co?”

,,Proč ses nesoustředil? Jsi machr přes soustředění.” Sasuke neodpověděl. ,,Měl by o tvoje tělo pečovat, když si ho chce vzít.” Sasuke dál zarytě mlčel. Co mu na to všechno měl říct? Že myslel na něj a nevšiml si rány? Že ho prostě nemůže dostat z hlavy?
Tentokrát použil Naruto čakru na ošetření. Zastavil krvácení a zahojil ránu, jak nejvíc dokázal.

,,Může to bolet, ale nemusí se to ani zavazovat.” Sasuke kývl. ,,Co je s tebou?”

,,Nic,” řekl. ,,Půjdu si lehnout.” Naruto kývl a stoupl si, aby si mohl Sasuke lehnout. Sasuke se k němu otočil zády a už nepromluvil. Naruto nevěděl, co se děje. Sasuke sice nebyl nikdy zrovna výřečný, ale teď to bylo horší. Oproti posledním pár hodinám, kdy ho Naruto naopak nepoznával… udělal něco špatne? Neměl ho snad líbat? Sasuke se ale nebránil a vypadalo to, že se mu to líbí, tak proč teď ta změna chování. Myslel, že dělá dobře. Koneckonců mezi živými byl kvůli Sasukemu. Měl mu nějak pomoct. On sám si nevěděl rady a Sasuke spolupracovat nechtěl.

Když se Sasuke probral, cítil se překvapivě odpočatě. Jak dlouho spal?
Pootočil hlavou a uviděl Narutovu hlavu. Nebo spíš jen vlasy. Naruto seděl na zemi, opřený o postel, a zřejmě spal. Sasuke pohnul rukou směrem k Narutovi a dotkl se jeho vlasů a dotkl se jich. Naruto sebou cukl a otočil se tváří k Sasukemu.

,,Jak dlouho jsem spal?” zeptal se Sasuke.

,,Tři, možná čtyři dny.”

,,Jaktože tak dlouho? A bez snů?”

,,Dal jsem ti jeden prášek. Potřeboval ses vyspat, snad to nevadí, ne?”

,,Ne. Dík, cítím se líp.” Naruto se usmál. Zřejmě byl se sebou spokojen.
Sasuke pomalu vstal a došel ke šatníku. Vyndal si tričko a kalhoty a došel ke dveřím.

,,Kam jdeš?” zeptal se Naruto.

,,Jen si dát sprchu. Ty zůstaň tady,” řekla a vyšel z pokoje. Byl to zvláštní, nepopsatelný pocit, probudit se a někoho vedle sebe vidět. Celé tři roky se probouzel s pocitem samoty. Teď už ho tu nějakou chvíli vítá Narutův úsmev.
Došel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Podíval se na sebe do zrcadla. Nevěděl, co vidět. Jen se na sebe díval. Sledoval jak se jeho tvář mění v grimasu zoufalosti.

,,Zabil jsem ho,” řekl a sledoval, jak jeho rty vyslovují ty slova. ,,Zabil.”
Nedokázal popřít, že mu Narutova přítomnost vyhovovala. Bylo příjemné mít někoho u sebe. Nebo spíš mít jeho u sebe. V vesnici se hádali, štvali se navzájem, ale byli přátelé. On odešel a trávil měsíce v samotě. Pak Naruto znovu přijde a takhle mu zamotá hlavu. Poblouzní ho, dokonce políbí, ptá se ho co chce, dalo by se říct, že ho svádí. On si to nechá líbit, hraje tu hru s ním. Ani nevnímá, že je Naruto vlastně po smrti. Teď je ale tady, dívá se do zrcadla a uvědomuje si tíhu celé situace. Naruto je mrtvý a on ho zabil.
,,Zabil,” zašeptal a svezl se na zem. Jak ho mohl zabít? Věděl, že je pozdě litoval svých činů.
,,K sakru se vším,” zaklel a schoval si hlavu do dlaní. Odkdy se cítí takhle mizerně? Proviněně? Dokud nepřišel Naruto a nezačal se mu dostávat pod kůži, byl v pohodě. Teď měl výčitky, pocit vinny a strach. Strach, že se jednou probudí a Naruto bude pryč. Všechno bude jako dřív, i pocit samoty v jeho srdci. Nikdy mu to nevadilo. Být sám. Nikdy nedával průchod pocitům. Život k němu byl příliš krutý, než aby ukazoval co cítí. Teď to bylo všechno jinak. Měl pocit, že se svět obrátil naruby. Jen kvůli Narutovi. Nejradši by vrátil čas do jejich boje… ne vrátil by čas do doby, kdy měl nápad odejít. Proč vůbec odcházel? Kvůli pomstě, ano… ale proč, proč opouštěl lidi a usídlil se místo toho mezi slizkými hady? Dostal tolik možností se vrátit, ale on trval na svém a jeho tvrzení nakonec skončilo Narutovou smrtí. Teď si přál, aby žil. Možná by si věci rozmyslel a vrátil se do Konohy. Znovu by byly tým sedm a on by mohl… třeba by se s Narutem sblížili.
Měl v tom zmatek. Vždycky ho Naruto otravoval, ale během posledních pár hodin mu přirostl k srdci a začínal být na jeho přítomnosti závislý. Jenže až Naruto splní svůj úkol, odejde. A to bylo to, co Sasuke nechtěl. Chtěl, aby s ním zůstal.
Jenže on ho zabil, mohl si za to sám. Zkazil si vlastní štestí. Proto mu bylo teď tak mizerně. Proto mu bylo do pláče.

,,Sasuke, děje se něco?” ozval se starostlivý hlas a před Sasukem klečel Naruto. Sasuke zvedl hlavu a překvapeně se díval na Naruta.

,,Co tu proboha děláš?”

,,Já nevím, prostě jsem cítil, že mě potřebuješ. Tak co se stalo? Bolí tě to zranění? Nebo je nějaké další, kterého jsem si nevšiml?” V Narutově hlase bylo tolik starostlivosti a oddanosti. Díval se na něj a čekal na odpověď.
,,Jsem v pohodě,” řekl a vstal.

,,Ale… ty jsi-”

,,Já nic,” otočil se k němu zády. Nemohl se mu dívat do očí.

,,Tak proč jsi tu tak seděl. Něco tě trápí? Nebo bolí?”

,,Ne.”

,,Tak co se děje? Něco určitě, poznám to. Přede mnou si nemusíš hrát na hrdinu. Mě můžeš říct všechno.”

,,To těžko,” otevřel Sasuke dveře a zmizel dřív než ho stačil Naruto zastavit. Běžel k sobě do pokoje, kde za sebou zavřel dveře a opřel se o ně, jakoby to snad Naruta mohlo zastavit. Po pár vteřinách se někdo pokusil dveře otevřít.

,,Sasuke ty mě děsíš,” ozval se Narutův hlas. Sasuke neodpovídal a zůstal přitisknutý ke dveřím. ,,Proč mi nechceš nic říct? Udělal jsem něco? Vím, že ti tu vadím, ale-”

,,Ne, v tom to není,” zarazil ho Sasuke. Nevadil mu tu.

,,Tak co se děje? To ten… ehm ten polibek? Bylo to moc… no odvážný? Nějak sem tě urazil? Nelíbilo se ti to?” Sasuke zatínal pěsti a měl sto chutí ukousnout si jazyk. Líbilo se mu to. Klidně by si to zopakoval a nechal to dojít dál. Nechápal, jak mohl usnout.

,,Sasuke otevři mi sakra, nebo použiju násilí.” Nic. ,,Máš pocit, že mě zastavý blbý dveře. Člověka možná, ale já jsem po smrti a nějakej pitomej kus dřeva mi nezabrání zjistit, co ti je.” Byl to jen okamžik. V jednu chvíli slyšel Naruta za dveřmi a v druhé stál před ním. Tázavě se na něj díval doufajíc, že dostane odpověď.

,,Jdi pryč,” řekl Sasuke a přešel k posteli aniž by se na Naruta podíval.

,,Proč? Co jsem udělal? Proč se ke mě takhle chováš?”Sasuke neodpovídal. Stál k němu zády a zíral na svoji postel. ,,Chci ti jen pomoct. Proto jsem tady.”

,,Nechci abys mi pomohl.” Nechci, abys odešel.
,,Musím. Jen mi řekni, co chceš a já to udělám. Můžu zabíjet, když budeš chtít. Zabiju Orochimara, klidně i Itachiho. Jen si řekni.” Sasuke mlčel. ,,Udělám cokoliv.” Konečně Sasuke promluvil.

,,Pak zabij mě.”

,,Cože?”

,,Chci, abys mě zabil,” otočil se k němu Sasuke.

,,Proč?”

,,Ty jsi mrtvý a já chci být taky. Je to způsob, jak…” nedořekl.

,,Co? Řekni to,” pobídl ho Naruto a přistoupil k němu blíž.

,,Otravný jako vždy, že?” Naruto neodpověděl. ,,Jsi tak otravný a vlezlý, že prostě nechci, abys odešel.”

,,Ale… nechceš? Ale to není důvod, abych tě zabíjel.”

,,Ne? Znáš snad způsob, jak obživit dva týdny starou mrtvolu?”

,,Ne, ale-”

,,Splníš úkol a já dostanu, co chci.”

,,Ale proč? Chci říct, nikdy jsem… ty… nechápu to.”

,,Co na tom nechápeš? Koneckonců za to můžeš ty. Přišel jsi sem a donutil mě vyčítat si tvoji smrt.”

,,Nechtěl jsem-”

,,Nechtěl, ale stalo se. Nemrzí mě, že jsem tě zabil, ale že jsi mrtvý. Vím, že i kdybych dostal druhou šanci, zachoval bych se stejně. Stejně pošetile. Ale fakt, že jsi tady a přitom nejsi, mě drtí.”

,,Takže-”

,,Chtěl jsi, aby ti řekl, co chci.”

,,Nemůžu tebe zabít. Ty nemáš umřít. Co tvoje pomsta, co bratr?”

,,Itachi už je mrtvý. Zemřel v moment, kdy zabil celý klan. Pro něj na světě není místo a Akatsuki nejsou nesmrtelní. Pomalu vymírají a na Itachiho jednou dojde. Mě stačí vědět, že se smaží v pekle.”
,,Ale i tak… nejde to.”

,,Proč? Prostě udělej to, co jsem udělal já tobě.” Naruto chvíli mlčel. Vypadalo to, že přemýšlí. Ale nebylo nad čím.

,,Ne, to neudělám.”

,,Naruto,” přistoupil k němu Sasuke blíž. ,,Sám to částečně chceš taky.”

,,Co?” couvl.
,,Chceš být se mnou. Vždycky jsi chtěl. Proto ses za mnou tak honil,” usmál se a ruku mu omotal kolem pasu.

,,To kvůli Sakuře.”

,,To sis namlouval. Bral jsi to jako výmluvu sám pro sebe. Toužil jsi mě vrátit do Konohy, protože jsem ti chyběl. Teď jsi tady, protože to taky chceš.”

,,Ale-”

,,Řekni mi,” naklonil se k němu. ,,Zdá se ti o mě, stejně jako mě o tobě?” zašeptal mu do ucha otázku. ,,Hmm? Vsadím se, že ano. Měl jsem to vědět. Měl jsem to poznat dřív.”
,,Já…” koktal Naruto. Nebyl schopný slova. Sasuke dělal to, co on před pár hodinami.
,,Řekni mi co chceš,” zašeptal a zlehka ho políbil pod ucho. Narutovi se roztřásli kolena.
,,Udělám, co chceš, jen mě nenuť tě zabít,” zmohl se Naruto na slovo.
,,Tak aspoň dokonči, cos začal před pár hodinami.”
Těžko říct, kdo koho políbil jako první. Oba v zajetí vášnivého polibku směřovali k Sasukeho posteli. Nevyřčené přání se stávalo realitou.

Nedá se říct, jestli je den nebo noc. Každý tu má své hodiny. Naruto se probudil, když ucítil, že jeho minuty tady skončili.
Opatrně vstal, aby nevzbudil Sasukeho a oblékl se. Předešlá noc, nebo den, byla vším, ale hlavně byla poslední. Bylo to jejich rozloučení.
,,Jdeš pryč?” ozvalo se. Naruto se neotáčel. ,,Proč?”

,,Je čas. Můžu jít.”

,,A chceš?”

,,Tady už není důležité, co chci.”

,,Pro tebe bylo důležité, co chci já. Takže to je důležité,” trval na svém Sasuke.

,,Je čas, abych šel.”

,,Jak to můžeš vědět?” Naruto neodpověděl. Místo toho k němu přišel a natáhl k němu ruku. Sasuke očekával hřejivý dotyk. Místo toho prošla jeho ruka skrz. ,,Jak to?”

,,Prostě je to tak. Můj čas tady vypršel, už tu nemám co dělat.”

,,Jenom protože už-”

,,Nechápeš? Klidně zůstanu, ale co to bude za život, když se tě nebudu moct dotknout, ani ty mě!”  Sasuke sklopil hlavu.

,,Takže ta noc měla být rozloučením?”

,,Zřejmě. Ty toho snad lituješ?” zeptal se opatrně.

,,Ne, jen mě mrzí, že to skončilo aniž by to začalo.” Naruta to taky mrzelo. ,,Zůstaň ještě chvíli,” požádal ho.

,,Sasuke…”

,,Chvíli… jen si sedni vedle mě,” řekl a sám si poposedl. Naruto se posadil vedle něj a zadíval se mu do očí. ,,Když tu nemůže zůstat ty, chci-”

,,Ne, nezabiju tě. To neudělám, hlavně ne po té noci.”
,,Tušil jsem to,” řekl zklamaně.
,,Nesmíš se trápit. Svoji smrt ti nevyčítám. Jsem rád, že jsem zemřel tvou rukou.”
,,Na začátku jsi taky řekl, že nechceš abych se trápil nebo něčeho litoval. Jenže ono se stalo. V životě jsem ničeho tak nelitoval. V životě mě nic tak nezžíralo. A zrovna teď odcházíš. Abych se tím trápil ještě víc.”

,,Ne. Moc dobře jsi věděl, že tady nezůstanu na věky.”

,,Věděl, ale podvědomě jsem nejspíš pořád doufal.”

,,Čím dřív odejdu, tím líp,” vstal Naruto.

,,Nevrátíš se že?”

,,Jak jednou odejdu, nemůžu se vrátit. A pokud ano, neuvidíš mě.”

,,Čím dál tím lepší.”

,,Neodcházím nikam, kam nemůže přijít. Jen to nebude teď. Slib, že se nepokusíš zabít.”

,,Počkáš?”

,,Klidně i roky,” slíbil s úsmevem.
,,Pak slibuji.”
,,Teď půjdu.”

,,Chtěl bych tě naposledy políbit.”

,,Poslední přání mí být vyslyšeno,” řekl Naruto a naposledy k sobě Sasukeho přivinul. Polibek byl krátký, ale přece jakoby trval věčnost. Pak Naruto zmizel. Sasuke zůstal sám. Sám se svým slibem, který oddálí jeho přání. Jeho touhu a lásku.