Lesem se ozývaly podivné zvuky. Mezi větvemi se občas mihl záblesk oranžové a černé. Narazí do sebe a pak od sebe zase odskočí, jakoby do sebe naráželi dva míčky.
,,Vzdej to,” zachraptěl unaveně jeden.
,,Zrovna jsem ti chtěl navrhnout to stejné,” řekl ten druhý, o pár let mladší. Chvíli se na sebe jen dívali, když se muž v černém plášti narovnal a zadíval na nebe. ,,No tak Itachi, teď přece nebudeš pozorovat slunce.” Jediné odpovědi, které se blonďákovi dostalo, byl zvednutý prst, který mířil na slunce. ,,Co? Chceš se opalovat?”
,,To slunce je na západě,” podotkl Itachi.
,,No a?”
,,Když jsme začali bojovat, měli jsme ho za zády,” ukázal za ně, hluboko do lesa. ,,Na severovýchodě.”
,,Ou,” pochopil Naruto. ,,Jakože jsme se ztratili?”
,,Pochopil jsi.”
,,Ale no tak, Akatsuki přece musí znát cestu domů. Jako poslušný pes,” ušklíbl se Naruto.
,,Radím ti kontrolovat svůj slovník,” zamračil se na něj Itachi. ,,Protože pár hodin spolu pobudem.”
,,Co prosím?” vytřeštil Naruto oči. ,,Odmítám. Radši najdu cestu sám. Ty si tu třeba shnij.” Na to se Naruto vydal někam do neurčita.
,,Je to tu nebezpečné,” podotkl Itachi. ,,Divoká zvěř. Banditi.”
,,Nejsem porcelánová panenka, Itachi. Zmáknu klidně i veverku s granátem.”
,,A v noci?” dodal. ,,Tenhle les je známý jako Noční děs. Kdo se ztratí, zpanikaří a sotva pak najdou cestu ven.”
,,Já nepanikařím,” obořil se na něj Naruto. ,,Ale pár hodin s tebou vydržím, bez boje.”
,,Bez boje,” zopakoval Itachi a zvedl ruce v bezbranném gestu.
,,Dobře, takže jaký máš plán?” zajímal se Naruto a usadil se na zem do dostatečné vzdálenosti od Itachiho.
,,Počkáme na noc a zorientujeme se podle hvězd.”
,,Ty to umíš?”
,,Samozřejmě. Potrvá to jen pár hodin, stmívá se poměrně brzy.”
,,Fajn.”
,,Takže,” začal Itachi, aby řeč nestála. ,,Budeš hrát dál nevidoucího nebo povedeme konverzaci jako dospělí lidé?!”
,,O čem bych si měl povídat s vrahem? Kde mám říznout, abych co nejrychleji vykrvácel?”
,,Prvně by jsi měl zapomenout, že jsem vrah a já opomenu démona v tobě, ano.” Naruto souhlasně kývl. ,,Dobře. Až najdeme cestu, rozejdeme se a půjdeme každý svou cestou, bez boje.”
,,A co ten tvůj rybí partner? Nebude tě hledat?”
,,Plní jinou misi.”
,,Upřímně, radši ty než šupinác.”
,,Díky.”
,,Tak, jak se ti žije, když víš, že po tobě jde Sasuke?”
,,Klidně.”
,,Nevěříš, že tě zabije?”
,,Dokud se bude vztekat, jak malé dítě, tak ne.”
,,Uvidí se.”
,,Zřejmě mě za to nenávidíš. Že odešel tvůj kamarád.”
,,Víš, nemyslím si, že je to jen kvůli tobě. Ty jsi jen záminkou pro moc, po které touží.”
,,Stejně ti chybí a pořád se ho snažíš dostat zpátky.” Naruto kývl. Snažil se ho zachránit dřív než bude pozdě, ale Sasuke byl jiného názoru a odmítal jakoukoliv pomoc. Občas Naruta štvalo, jak může být Sasuke bezcitný ignorant. Sám se divil, že i přesto, jak pořád někomu ubližuje, dává mu stále nové šance. ,,Je to nekonečný boj, víš to? Nejen s Sasuke, ale i s samým sebou.”
,,Copak ty to můžeš pochopit?” obořil se na něj Naruto.
,,Chápu, že ti chybí přítel. Zřejmě máš pocit, že tě zradil opustil. On si nezaslouží tolik přátelství a péče, jakou mu nabízíš.”
,,Zřejmě.” Jak o něm takhle Itachi mluvil, měl na něj Naruto zase vztek. ,,Ale zřejmě už nedokážu žít bez toho, abych se ho pořád pokoušel zachránit. Zřejmě se to stalo mou náplní života.”
,,Měl by sis najít jiný cíl, na který se upneš, jinak tě Sasuke zničí. Vysaje z tebe všechnu energii. Dřív jsi se zabýval tím, že chceš být silný a stát se Hokagem.”
,,Pořád chci.”
,,Trénuješ pro Sasukeho záchranu, to není nejlepší důvod.”
,,Ne, to není,” přiznal Naruto. Divil se, že tomu Itachi tak rozumí a může si s ním o tom promluvit. Kupodivu mu to nevadilo, naopak.
,,Udivuje tě, že dokážu být i celkem přátelský?” zeptal se Itachi.
,,Možná trochu.”
,,Jediné, co ti zřejmě na mě vad je fakt, že jsem vrah.”
,,Ani ne. Myslím tím, zabil jsi, ale to není, co mě od tebe drží dál.”
,,Ne? Co pak tedy?”
,,Jsi Akatsuki.”
,,Takže, kdybych nebyl nebo odešel, mohli bychom být přátelé?”
,,Asi.”
,,Lákává nabídka,” pousmál se Itachi.
,,Co prosím?”
,,Tvé jméno je zárukou věčného přátelství.”
,,Aha. To je přehnané.”
,,Kdy jsi někoho opustil nebo mu nepomohl? Je ti jedno kdo to je nebo jak dlouho ho znáš, každý má u tebe šanci.”
,,Znamená to, že i tobě bych měl dát druhou šanci?”
,,Možná.” Naruto se zamyslel jaké by to bylo mít za kamaráda Itachiho. Každý z nich je na jiné straně, což vlastně Sasuke taky. ,,Měli bychom se schovat.”
,,Proč?”
,,Zatahuje se a vypadá to na pořádný déšť.”
,,Aha, fajn,” kývl Naruto a vstal.

O pár minut později seděl Naruto s Itachim ve opuštěné jeskyni a pozorovali, jak se před nimi pomalu rozhořívá oheň, za který samozřejmě mohli poděkovat Itachimu. Venku hustě pršelo a nevypadalo to, že by se to snad mělo uklidnit.
,,Takže hvězdy nám nepomůžou,” usoudil Naruto.
,,Zřejmě ne. Ale tebe snad hledat budou a doufám tě dokážou vystopovat.”
,,To by bylo sice pěkné, ale raději ne.”
,,Proč?”
,,Naše dohoda zněla, že se rozejdeme bez boje a oni by tě nenechali jen tak jít.”
,,Aha,” usmál se Itachi. ,,Tolik ohleduplnosti bych od tebe nečekal.”
,,Držím slovo,” řekl Naruto a přitáhl si nohy blíž k tělu. I přes plápolající oheň mu byla zima. Itachi si všiml, jak se Narutovi klepou ruce a tak si sundal plášť a přehodil ho přes Naruto. Ten se na něj překvapeně podíval nicméně si plášť přitáhl k tělu.
,,Díky,” vděčně se na něj usmál. ,,Ale tobě nebude zima?” zadíval se na Itachiho. Uvědomil si, že ho nikdy nevyděl bez pláště, jen tak v normálním oblečení. Což byl škoda, protože plášť zakrýval jeho dobře vypracovanou postavu.
,,Jsem zvyklý na drsné podmínky,” řekl a přisedl si blíž k ohni. Naruto chtěl něco říct o tom, že i on vydrží, že není padavka. ,,A navíc mi bylo trochu teplo. Ty jsi malý hrdina a já padouch,” dodal na vysvětlenou. ,,Takže si ho na noc nech ať nezmrzneš.” Naruta zarazilo oslovení malý hrdina. Ne, že by se mu nelíbilo, ale nikdy mu tak nikdo neřekl. Taky proč, když žádný hrdina nebyl.
,,Dobře,” kývl Naruto a celý se zachumlal do pláště.
,,Je ušitý z zvláštní látky, která dobře chrání před vlhkem a zimou.”
,,Proto jste do něj všichni tak zahaleni. Člověk by řekl, že stejnokroje už vyšli z módy.”
,,Kdo ví, proč všichni Akatsuki musí nosit to stejné?”
,,Je to trochu divný, hlavně ty vaše nalakovaný nehty.”
,,Máš pravdu,” zasmál se Itachi. Naruto nikdy neslyšel Itachiho smát a ani v to nedoufal, ale jeho smích zněl příjemně. Jemně a konejšivě, vůbec ne nijak zlomyslně.
,,Je to zvláštní,” zamumlal Naruto.
,,Co?”
,,Ty a Sasuke? Jste bratři, ale ty jsi… jiný.”
,,V dobrém či zlém?” Když to vyslovil uvědomil si na co se vůbec ptáˇa zavrtěl hlavou.
,,V dobrém,” řekl Naruto. ,,Mluvíš se mnou, což by Sasuke nedělal. Jen by občas prohodil pár slov jako: Naruto ty jsi ale zabedněnec,” zanotoval Sasukeho hlasem. ,,Jsi prostě… milý,” dodal co nejpotiššeji.
,,Opravdu? Nikdy bych neřekl, že dožiju dne, kdy budu pro někoho milý.”
,,Já pochybuji, že se s každým takhle vybavuješ, pak nemají šanci poznat tvoji skutečnou povahu.”
,,Ty jsi taky příjemný společník na večery,” usmál se Itachi.
,,A hladový,” dodal Naruto. ,,Ty tu asi nemáš… ramen?”
,,Ne, ale tohle snad,” řekl a začal se přehrabovat v příruční taštičce a vyndal malou pilulku. ,,Chuťově si z ní moc neužije, ale zasytí tě.” Naruto se natáhl pro pilulku a chvíli si ji ve světle ohně prohlížel. ,,Neboj, je to neškodné. Není to jed.” Naruto kývl a pilulku spolkl.
,,No fuj,” zkřivil obličej do výrazu zhnusení.
,,Po čase si zvykneš,” řekl Itachi a i on jednu spolkl. Naruto čekal nějaký projev nechutenství, ale Itachi se na něj jen usmál. Naruto si řekl, že těch úsmevu rozdává nějak moc. Aby mu z toho nevypadal pusa z pantů. ,,Jdi spát. Já počkám, třeba se rozjasní.”
,,Fajn,” kývl Naruto, lehl si a přikryl se pláštěm. Itachi byl přece jen trochu vyšší a plášť ho kryl všude, kde potřeboval.
,,Spi dobře, malý hrdino,” zašeptal Itachi a zadíval se ven do stále neuklidňujícího se deště.

Bylo něco po půlnoci, když se Naruto sám od sebe probudil. Zima mu nebyla a už neměl ani hlad. Spatřil Itachiho, jak sedí tak blízko ohně, že se Naruto divil, že se nespálí, a přitom se opírá o stěnu jeskyně.
,,Ještě prší?” zeptal se Naruto. Pak mu došlo, že by stačilo pootočit hlavou a podívat se ven.
,,Bohužel. Snad se trochu zorientujeme ráno.” Naruto kývl, ale nepřestával sledovat Itachiho.
,,Není ti zima?” zeptal se nesměle Naruto. Itachi mu neodpověděl, jen dál pozoroval plameny ohně. Naruto neměl rád, když ho někdo ignoroval, ale usoudil, že si Itachi prostě nechce stěžovat. Vstal, posadil se těsně vedle Itachiho a přetáhl plášť přes ně oba. ,,Ani padouch by neměl zmrznout,” dodal a natiskl se víc k Itachimu, aby byli zakryti, co nejvíc. Doufal, že se na něj nebude třeba zlobit, nehodlal ho přece svést, jen nechce, aby mu byla zima. Itachi nijak nepoděkoval, což Naruta trochu mrzelo. Čekal aspoň trochu vděčnosti. Po chvíli ale ucítil, jak ho po zádech hladí ruka, která se zastavila u jeho pasu.
,,Díky, malý hrdino,” zašeptal mu Itachi do ucha. Narutovi naskočila husí kůže, když ucítil na krku Itachiho dech. Nastalo trapné ticho a Naruto se snažil vymyslet jakékoliv téma.
,,Už je ti teplo?” Uvědomil si, že blbější otázku snad vymyslet nemohl. Zřejmě už mu zima vlezla na mozek. Itachi se pro sebe usmál, poznal, že je z něj Naruto trochu nervózní. Natáhl volnou ruku, prsty jemně uchopil jeho bradu a zvedl ji, aby se mu mohl podívat do očí.
,,Víc než dost,” řekl pořád s úsmevem na rtech. Naruto si řekl jestli se takhle usmívá jen teď, s ním. Sledoval jeho oči, jako zhypnotizovaný. Nemohl přijít na jedinou podobnost s Sasuke, i když byli bratři. I oči měli jiné.
Najednou se Itachiho rty dotkly Narutových, aniž by tomu mohl blonďáček zabránit. Naruto byl překvapený, za tu noc už mu Itachi naservíroval tolik nečekaných gest, ale polibek… to byla trochu vyšší meta. Ale líbilo se mu to, moc. Itachiho ho líbal pomalu a něžně, ale přesto mohl Naruto cítit tu vášeň. Líbil se mu ten pocit, který svíral jeho žaludek i Itachiho ruka, která ho hladila po zádech. Sám zvedl svoje dlaně a objal jimi Itachiho tváře. Po chvíli se Itachi odtáhl a zadíval se do Narutových blankytně modrých očí.
,,Ty jsi mě-” Přerušil ho další polibek, jakoby mu Itachi chtěl říct ať mlčí. Narutovi se tohle přerušení moc líbilo. Chtěl to zkusit i podruhé, ale tentokrát mu v tom zabránil Itachiho prst na jeho rtech.
,,Nic neříkej,” zašeptal Itachi a lehce mu přejel po rtech. Naruto zavřel oči a vnímal jen ten příjemný dotyk.
,,Chci ještě,” vyšla z jeho úst prosba o další sladký polibek.
,,Myslím, že to stačí, malý hrdino,” zavrtěl Itachi hlavou. Naruto otevřel oči a zamračil se na něj. Jak, že to stačí? Nemůže ho přece jen tak políbit a dál nic. To se nedělá. ,,Měl by jsi spát.”
,,Proč?” zeptal se, když měl svoje rty volné.
,,Ráno se vydáš domů.” Na to skoro zapomněl.
,,A ty?”
,,Já taky. Ty půjdeš svým směrem a já svým.”
,,A co ten polibek? Proč jsi to udělal, když… “ Naruto nevěděl, jak větu dokončit. Co vlastně čekal? Že se  s ním Itachi vydá do Konohy? Vždyť to byla jen pusa, nic to neznamenalo.
,,Omlouvám se.”
,,Nechci, aby ses omlouval, jen… mohl jsi pokračovat.”
,,Ne.”
,,Proč? Máte v Akatsuki nějaké zásady?”

,,Kvůli tobě. Co kdybych se s tebou vyspal? Jsi moc zranitelný než abych to dopustil.”
,,Já to nechápu.”
,,Nemůžu udělat nic, co by nás k sobě připoutalo. Loučení by bylo jen horší.”
,,Takže tohle byla první i poslední pusa. Až se rozejdem, budeš zase Akatsuki a budeš mě lovit, jako zvěř?” Itachi neodpovídal, což samo o sobě byla odpověď. ,,Proč tomu nedáš šanci?”
,,Čemu?”
,,Nám. Nepolíbil jsi mě jen z rozmaru, chtěl jsi to, tak jako to chci teď já. Přiznej to.” Znovu se mu nedostalo odpovědi. Mlčení je souhlas. Naruto byl natolik zmatený a částečně i naštvaný, že ho nenapadlo vcítit se do Itachiho situace. Nenapadlo ho, že on jako ninja z Konohy a Itachi jako Itachi nemají moc velkou šanci. Těžko může být zlo s dobrem.
,,Jdi spát,” řekl Itachi. Naruto si myslel, že ho pustí a nechá spát samotného, ale Itachi ho dál objímal, což samo o sobě bylo dost výstižné.
,,Máš mě rád?!” Nebyla to ani tak otázka, jako spíš zjištění.
,,Jsi moc zvědavý.” Naruto sice nechápal, jak se to mohlo stát, když se ani téměř neznají, ale byl si jistý, že k němu Itachi něco cítí. Stejně tak věděl, že z něj nic nevypáčí. Takže se zítra rozejdou a tím to skončí? Ne, určitě se ještě uvidí.
,,Ty máš být ten nový cíl, že?” řekl po chvíli Naruto. Itachi mu přece navrhoval ať si někoho najde a na něj upoutá svoji pozornost. ,,Jak si říkal, abych si našel někoho ke komu bych upínal svoji oddanost. Mám tě teď pronásledovat?”
,,Co uděláš je čistě tvoje věc.” Fajn, řekl si Naruto pro sebe. Nebude se s ním bavit. Zkusí to ráno, třeba s ním bude lepší řeč.
,,Dobrou noc,” popřál mu a trochu se posunul až jeho hlava spočívala na Itachiho klíně. Ten ze sebe sundal plášť a přikryl jím Naruta.
,,Sbohem, malý hrdino,” zašeptal, když si byl jistý, že Naruto spí.

Ráno se po vydatném dešti opravdu vyvedlo. Svítilo slunce a vzduch byl stále cítit po dešti. Naruto se probudil s hřejivým pocitem na tváři. Myslel, že je to Itachiho ruka, ale pravda byla krutá. Byl tu sám. Byli tu jen stěny jeskyně a vyhaslý oheň.
,,Itachi?” zašeptal a doufal, že se vejde do jeskyně. Třeba si jen prostě odskočil nebo… prostě odešel.
,,Naruto?” ozvalo se z venku. Naruto vyskočil na nohy a rozběhl se ven. Ani si neuvědomil, že hlas byl ženský. Slepě věřil, že ho volá  Itachi. ,,Naruto.” Někdo se mu vrhl kolem krku. Naruto poznal Sakuru a posmutněl. ,,Konečně jsme tě našli. Báli jsme se o tebe.” Naruto byl trochu zmateny, jaktože ho našli? ,,Tohle už nedělej,” strčila do něj Sakura.
,,Byl jsi tu sám?” zeptal se ho Kakashi. ,,Pokud vím, bojoval si s Itachim.”
,,Ano, ale… on pak odešel. Jak jste mě našli?”
,,Hledali jsme tě po lese a pak jsme najednou stáli tady. Zvláštní ale našli jsme tě, to je hlavní.” Naruto kývl. Hádal, že to Itachi je sem navedl. Věděl to zřejmě už včera a nic mu neřekl.
,,Tak pojď, půjdeme domů,” řekla Sakura. Naruto se nechal vést lesem a přemýšlel, kde je asi Itachi. Nemohl uvěřit, že jeden polibek a jeden Akatsuki mu tak poblázní hlavu.
Itachi seděl na nedalekém stromě a pozoroval Naruto, jak odchází se svým týmem. Zřejmě na něj bude mít chvíli vztek, ale snad zapomene. Kdo ví, co se stane až se znovu potkají.