Bylo odpoledne a slunce na obloze se rozhodně činilo. Byl podzim, ale vedro bylo na padnutí.
,,To se fakt chceš ploužit v tomhle vedru zpátky?” zeptal se blonďák a zadíval se na svého přítele, který se oblékal. Přítele, milence nebo partnera? Po dvou letech pořád nevěděl, jak to nazvat. Dva roky? Opravdu tak dlouho?
,,Musím se vrátit,” odpověděl mu. ,,Jsem tu skoro dva dny.”
,,Hm,” zamručel nesouhlasně Naruto. ,,Dva nebo tři… týdny,” dodal.
,,Domluvili jsme se, že to necháme být,” připomněl mu Uchiha a posadil se na postel.
,,Ne, tys to řekl a já musel souhlasit,” namítl Naruto a zatvářil se uraženě.
,,Kdybys neměl v očích ten hravý pohled, skoro bych ti to věřil,” řekl Sasuke, vstal a přešel k oknu. Naruto upustil od uraženého výrazu a nasadil smutný. Tentokrát to ale myslel vážně.
,,Kdy zas přijdeš?”
,,Nevím.”
,,Aha.” Naruto se sklesle zadíval na svoje ruce, které drželi jedna druhou. Sasuke ho taky tak občas drží za ruku. ,,Vždycky přijdeš večer a ráno odejdeš.”
,,Včera jsem tu byl celý den.”
,,Jenže jsi spal, protože jsi přišel ráno. Což znamená, že jsi šel část dne a celou noc. Probudil ses včera v osm večer, najedl ses a vrátil se do postele, ale tentokrát, aby sis vybouřil hormony.”
,,Vadí ti to?” otočil se k němu tváří.
,,Ne, jen… nikdy jsme neměli čas jen tak si sednout a povídat. Nebo se projít.”
,,Venku je na procházky moc velké vedro.”
,,A proto se lidi chodí koupat. Kolem je spousta jezer a rybníků, ale ty děláš, jako by voda byla nějaká odporná věc. Což si trochu protiřečí s tím, že bydlíš u Orochimara. Chlápka, který všechno tahá z huby.”
,,Naruto, kam tím míříš?”
,,Já jen… chtěl bych s tebou trávit víc času. Copak je to tak špatné?”
,,Ne, není. Ale trochu nemožné.”
,,Kdysi jsi mi řekl, že chceš být se mnou. Pamatuješ?” zadíval se na něj nadějně.
,,Jo, pamatuju. Rozbrečel jsi se, což se jen tak nedá zapomenout.” Naruto se pousmál, když si vzpomněl, jak tehdy vyváděl.
,,Dojalo mě to. Člověk tohle to od tebe slyší jen dvakrát v životě.”
,,Dvakrát?”
,,Když všechno začíná,” řekl a vztyčil ukazováček. ,,A když všechno končí,” vztyčil prostředníček.
,,Když se lidi rozchází, neříkají si, miluji tě a chci být s tebou.”
,,Nemyslel jsem při rozchodu, ale když ten druhý umře. Ale aspoň vím, že ty prvně plánuješ rozchod. Abych si začal hledat někoho, kdo mi to řekne až budu umírat.”
,,Nemyslíš, že je trochu brzy uvažovat nad smrtí?”
,,Když jsi ninja, tak ne. Třeba vyjdu ven a do srdce mě zasáhne kunai.”
,,Naruto jsi sice ňouma, ale ne natolik, aby tě někdo z vesnice zabíjel.”
,,Podceňuješ to.”
,,Fajn, tak nevycházej z domu,” poradil mu Sasuke a vylezl na okno.
,,Chci, abys tu zůstal,” řekl Naruto. Sasuke se na chvíli zastavil, ale nakonec zmizel, aniž by cokoliv řekl. ,,To mělo být asi ne,” odpověděl si Naruto. Věděl, že Sasukeho uvidí, tak za týden nebo dva. Cesta sem mu zabrala většinou den a stejně tak zpátky. Vždyť oni spolu ani nechodili. Udržovali jakýsi vztah na dálku, který byl založen vlastně jen na společných nocích. Nikdy spolu nevečeřeli, neprošli se jen tak. Když měl Sasuke narozeniny, Naruto ho chtěl nějak překvapit a potěšit, jenže Sasuke nepřišel. Dostavil se až o tři dny později a prohlásil, že narozeniny slavit nechce. Prý mu to připadá zbytečné. Jen mu to připomíná, jak plyne čas, kdy je jeho bratr na živu.
On sám měl narozeniny za pět dní. Bylo mu jasné, že Sasuke se neobjeví. Zřejmě by mu to připomínalo čas, který s ním strávil.

Naruto se procházel Konohou. Teplé počasí přetrvávalo a téměř všichni byli doma. Potkal sice pár lidí, kteří mu popřáli všechno nej, ale ten koho chtěl tu nebyl.
Vzpomínal na den, kdy mu Sasuke řekl, co k němu cítí.

,,Naruto, musím si s tebou promluvit.”
,,Co? Přišel ses pochlubit, jakej má Orochimaru bejvák?”
,,Nenávidíš mě za to? Že jsem odešel.”
,,Možná bych měl, ale jsem na to moc měkkej.”
,,Jdu za svým cílem, to ty určitě chápeš nejlíp.”
,,Ne ty jdeš za svou pomstou. Chápu, že ti rodiče chybí, mě taky, aniž bych věděl, jak vypadají. Taky vím kdo za jejich smrt může. O to víc mě to bolí, když vím, že ho přechovávám v sobě. Ale… kolikrát mě i vám zachránil život. Sice nechápu, proč ho čtvrtý zapečetil zrovna do mě, ale zemřel kvůli tomu a já nechci, aby zbytečně.”
,,Naruto-”
,,Já chápu, že to pořád bolí, ale je to tolik let. Možná nejde zapomenout, ale může zkusit nemyslet na to.”
,,O tomhle jsem s tebou mluvit nechtěl.”
,,Aha, tak o co jde?”
,,Chci, aby to mezi námi bylo jako dřív a něco víc.”
,,Pořád jsme přátelé, i když jsi zdrhl.”
,,Něco víc,” zopakoval.
,,Nechápu.”
,,Ach jo, ty seš… nevím, jak se to mohlo stát. zřejmě mě přitahuju tupci, ale… miluju tě a chci být s tebou.”

Začalo se stmívat a tak Naruto zamířil domů. Zřejmě si půjde lehnout a prospí zbytek života.
,,Nesnáším narozeniny,” zaklel, když odemykal byt. Než stačil, ale otevřít dveře on, otevřeli se sami a ven vyšel Sasuke.
,,Sasuke? Co tu děláš?”
,,Zavři oči,” řekl mu.
,,Proč?”
,,Zavři je a nekaž to.”

,,Fajn,” kývl Naruto a zavřel je. Sasuke ho chytil za ruku a zavedl do bytu. Naruto slyšel, jak zavírá vedl a pak ucítil, jak ho někam vede.
,,Teď se posaď, na zem,” řekl mu a pomohl mu sednou si.
,,Sasuke, co-?”
,,Jen klid. Ještě chvíli vydrž.” Chvíli bylo ticho. Sasuke se posadil vedle něj.” Můžeš otevřít oči.”
Naruto tak udělal. Překvapeně se díval na zem, která byla teď prostřena jako stůl se spoustou jídla. Seděli v obýváku, před gaučem.
,,Co…? Proč?” nechápal Naruto.
,,Máš narozeniny, ne?” vysvětlil mu a políbil na tvář. ,,Že já nerad slavím narozeniny, neznamená, že nechci oslavit ty tvoje.” Naruto se na něj usmál a objal kolem krku.
,,Díky.” Nečekal to a o to víc ho to těšilo. ,,Ale, co Orochimaru? Hádám, že jsi tam byl tak den, možná dva.”
,,Nebyl jsem tam,” řekl Sasuke.
,,Ne?”
,,Celou cestu jsem si v hlavě přehrával, co jsi řekl. Uvědomil jsem si, jak na tom vlastně jsme a došlo mi, že takhle to nikam nevede.” Naruto sebou trhl. Chce se s ním Sasuke rozejít? ,,Jsou jen dvě řešení.”
,,Takže chceš…”
,,Přemýšlel jsem, co ti dát k narozeninám. Jak jsi řekl, tak nějaká slova lásky ode mě uslyšíš jen dvakrát. Chtěl jsem ti dát něco, co ti to řekne za mě.”
,,Aha,” kývl smutně Naruto. Něco na památku.
,,Netváříš se moc nadšeně. Tobě se to nelíbí?”
,,Jak bych se měl tvářit, když se chceš rozejít?”
,,Ale já se nechci rozejít,” namítl Sasuke.
,,Nechceš?”
,,Naruto, jak tě to napadlo. Ježiš ty jsi pako.”
,,Já… no… řekl jsi, že jsou jen dvě řešení a to jedno je rozchod. Řekl jsem si, že radši opustí mě než svůj sen.”
,,Můj sen jsi teď ty a tvoje štestí.”
,,Takže,” Narutovi se oči rozzářili štestím. ,,Tu zůstaneš? Vrátíš se?”
,,Zrovna takhle bych to nedefinoval.”
,,Tak jak? Zas tak složitý to není. Buď Konoha nebo Orochimaru. Konečně si vyber.”
,,Když odejdu od Orochimara, půjde po mě a tím pádem budeš nebezpečí i ty. Ale, že bych u něj měl trávit další týdny a pendlovat mezi Konohou a jeho jeskyní mě taky neláká.”
,,Tak co? Najdeš si chatku v polovině cesty?”
,,Musí zemřít Naruto.”
,,To není novinka. Jenže on je sannin a ty gennin. To je rozdíl.”
,,Jsou to jen slova.”
,,Neřekl bych. I Tsunade s Jirayou měli co dělat, aby ho zvládli.”
,,Já mám sharingham.”
,,Jo a tyk prokletou pečeť. Orochimaru jen pomyslí a budeš mu stepovat u nohy.”
,,Neříkám, že se na něj vrhnu hned teď. Chtěl jsem ti říct, že už u něj nebudu trénovat. Diskuze nebyla v plánu.”
,,No jo, ty a tvoje plány. Hele máš naplánovanou i svoji smrt? Já jen, abych si udělal volno a tak. Říká ti něco spontánnost?”
,,Kazíš si večer. Měli jsme oslavovat tvoje narozeniny. A vychladne ti jídlo.”
,,Fajn,” natáhl se Naruto pro misku s něčím nepojmenovatelným a začal do sebe její obsah házet. ,,Je ti jasný, že půl hodiny po jídle se nemá nic dělat,” poznamenal Naruto s plnou pusou.
,,Já mám času dost,” oznámil mu Sasuke a poněkud pomalejším tempem jedl svůj příděl.
,,Je to skvělý,” mumlal Naruto. ,,Tos vařil ty?” Sasuke kývl. ,,Je to moc dobrý. Další bod na tvůj úcet.”
,,Úcet? Vedeš si seznam?”
,,No, jsi skvělý ninja, dobře vaříš,” vyjmenovával Naruto. ,,Dobře vypadáš a,” Naruto trochu zrudl. ,,V posteli taky nejsi k zahození.”
,,Nejsem k zahození?”
,,No vlastně jsi doslova ďábel. To na někom trénuješ?”
,,Moc vtipný.”
,,Víš, zajímalo by mě jak Orochimaru řeší tuhle potřebuje. Pořád je to, doufám, člověk.”
,,Nikdy jsem se ho neptal a nejspíš to ani vědět nechci. Nerad bych ztratil k téhle oblíbené činnosti chuť.”
,,Je v tom tvým plánu ta činnost taky zahrnuta?” zajímal se Naruto.
,,Ty jsi oslavenec. Je to na tobě.”
,,Fakt? Takže uděláš, co budu chtít?”
,,Zase to nepřeháněj. Ale, když to bude v mezích zákona, tak ano.”
,,Půjdeme ven,” řekl Naruto.
,,Proč?”
,,Protože si to přeji. A vykoupáme se.”
,,Na to je příliš chladno.”
,,Je tam třicet stupňů.”
,,Fajn. Mám návrh. Dojíme, půjdeme si lehnout a zítra brzo ráno vyrazíme, kam budeš chtít.”
,,Hm, proč to nemůžeme udělat teď?”
,,Protože, kromě toho jídla, mám chuť i na tebe,” usmál se a políbil ho na šíji. Naruto cosi zamumlal a naklonil hlavu víc na bok, aby umožnil lepší přístup Sasukeho rtům, které putovaly po Narutově hrdle až k ramenům.
,,Myslím, že už jsem dojedl,” zamumlal Naruto a otočil se k Sasukemu čelem. Obemknul svoje ruce kolem jeho krku a uchvátil Sasukeho rty v vášnivém polibku. Sasuke ruce opisovali křivku Narutových zad, aniž by opustil od polibku. Naruto zasténal do jeho rtů.
,,V obýváku? Na zemi?” zadíval se Naruto do Sasukeho očí.
,,To je dost spontánní, ne?” Naruto se usmál a nechal se hýčkat Sasukeho rty.

Jen co se první sluneční paprsky dotkly Narutovi tváře, otevřel oči. Vyspal se dobře, moc dobře. Změna prostředí je opravdu dobrá. Včerejší narozeniny nemohl oslavit líp.
,,Sasuke?” zašeptal a odhrnul mu vlasy z čela. ,,Nedělej, že spíš.”
,,Hm. Dej mi ještě tak hoďku,” zamumlal Sasuke.
,,Slíbil jsi mi, že vyrazíme hned ráno,” dorážel na něj Naruto a pokoušel se z něj stáhnout deku.
,,Fajn, otravo,” zavrčel, vstal a začal se oblékat. Naruto se opíral o pohovku s sledoval ho. ,,Proč na mě tak zíráš?”
,,Když je na co, tak proč ne,” usmál se.
,,Radši se začni taky oblíkat,” hodil po něm oblečení.
,,Sasuke?”
,,Hm?”
,,To, co jsi včera řekl, myslel jsi to vážně?”
,,Co?”
,,Že u Orochimara končíš.” Sasuke si s odpovědí a počkal.
,,Samozřejmě,” kývl. ,,Ale, abych se vzdal své pomsty, po mě chtít nemůže,” dodal.
,,Já vím,” řekl Naruto. ,,A co pak? Až ho zabiješ? Uleví se ti? Co budeš dělat pak?” Nad tím Sasuke nepřemýšlel, protože s Itachiho smrtí měl spojený i svůj konec. Teď je ale zřejmé, že to takhle brát nesmí. Je tu Naruto.
,,Nevím,” přiznal po pravdě Sasuke. ,,Teď vím, co mám dělat. Mám určitý smysl pro život. Co budu dělat dál, nevím.”
,,Takže tvůj smysl života je Itachiho smrt?” zeptal se Naruto. Sasuke zprvu nechápal ten zklamaný výraz. Pak mu to došlo.
,,Nejen to,” řekl a přisedl si k Narutovi. ,,Ty jsi tu taky. Jsi součástí mého života.” Naruto se pousmál.
,,Nemusíme nikam chodit, jestli nechceš,” navrhl mu Naruto.
,,Ne, slíbil jsem ti to,” namítl Sasuke.
,,Tobě se ale nechce.”
,,Sice se mi nechce chodit po lese a hledat houby, ale na druhou stranu s tebou být chci.” Naruto se usmál a objal Sasukeho kolem pasu.
,,Miluju tě,” zašeptal a čekal na odpověď. Když mu to Sasuke řekl poprvé, rozbušilo se mu srdce a v krku měl knedlík, že nebyl schopen slova. Byl to příjemný pocit. Ä chtěl by ho zažít dřív než na smrtelné posteli.
,,Taky tě miluju,” řekl Sasuke, tak potichu, že si Naruto zprvu myslel, že to říká sobě. Ale přece jen ty slova patřila blonďáčkovi vedle něj.
Naruto políbil Sasuke na rty a stáhl ho na zem.
,,Nechtěl jsi jít ven?”
,,To počká,” usmál se Naruto a přitiskl svoje rty na jeho. Políbili se už nesčetněkrát, ale pořád to bylo stejně sladké.