Do vesnice dorazili odpoledně. Zamířili rovnou domů.

„Konečně pořádná poste,“ řekl Naruto a rozvalil se na posteli.

„Než se uchýlíš ke spánku, musíme za Tsunade,“ oznámil Sasuke.

„Hmm,“ zamručel Naruto.

„Tak jdem.“

„Už se zvedám,“ řekl Naruto a zvedl se z postele.

Tsunade je přivítala… no ona je nepřivítala.

„Takže řekne mi jeden z vás, co bylo tak naléhavého, že jsem vás musela vystřídat?“

Naruto ani Sasuke se neměli k odpovědi. Těžko jí mohli říct pravdu.

„Vy jste teda dvojka. Ach jo, Naruto počkej prosím tě venku.“ Naruto kývl a odešel za dveře.

„Tak, Naruto je venku, tak spusť.“

„Prostě jsme potřebovali odejít.“

„Aha, víš pro Naruta jako nastávající Hokageho tohle nebyl správný krok. Jestli se to rada dozví…“

„Vezmu to na sebe,“ prohlásil Sasuke.

„Co?“

„Všechno to vezmu na sebe.“

„Opravdu? Co tak najednou?“

„Prostě to beru na sebe, víc vědět nemusíte.“

„Fajn, tak mi zavolej Naruta.“ Sasuke vyšel ven a dovnitř vešel Naruto.

„Já se radši nebudu ptát. Vím, že mi neodpovíš. Sasuke to všechno vzal na sebe, takže to smetem ze stolu a budem se věnovat něčemu jinýmu. Za týden bude tvoje jmenování. Když jsi se vrátil dřív, o pár dní to uspíšíme. S tvou zprávou návratu, Sasuke požádal o návrat tvého otce, měl by se vrátit, tak zítra, pozítří. Teď je tu ještě jedna maličkost.“

„Ano?“

„Víš, že tyhle dva měsíci byli zkušební pro vaše manželství. Rada sice nemá důvod k pochybnostem, ale ani k jásání.“

„A?“

„Budou vás sledovat a hledat jakýkoliv náznak, že vaše manželství je jen formalita.“

„Ale ono je.“

„Doufala jsem, že už si se k tomu začal stavět rozumě.“

„Však jo, co po nás ale ještě chcou? Dítě? Vypadám jako ženská?“

„Ne dítě po vás nechcou. Jen byste… prostě se spolu třeba projděte po vesnici. Ať vás spolu vidí. Není to žádná věda. Jenom se nepozabíjejte.“

„Fajn, nějak to zařídím.“

Naruto zamířil domů, kde čekal Sasuke. Nějak mu musí říct tu úžasnou novinku. Určitě bude skákat radostí.

„Tak, kdy bude jmenování?“ zeptal se Sasuke.

„Za týden… možná.“

„Možná?“

„Oni chtějí důkaz.“

„Důkaz? Jaký konkrétně?“

„No Tsunade říkala, že by stačilo projít se po vesnici. Oni nás sledují a když nás spolu uvidí, snad jim to bude stačit.“

„Aha,“ zamyslel se Sasuke. Chtějí důkaz. Být to na něm, má seznam takovejch důkazů. Ale musí myslet na určitou hranici.

„Tak fajn,“ chytl Sasuke Naruta za ruku a táhl ho ke dveřím.

„My někam jdeme?“

„Dát jim ten důkaz.“

Oba se vláčeli po zbytek dne po vesnici. Viděli je snad všichni. Celá vesnice sice o jejich manželství věděla, ale nikdy je neviděla spolu. Když míjeli květinářství, kde pracuje Ina, málem si ustřihla prsty, jak na ně zírala. Naruto myslel, že je jedině dobře, že je otec pryč. Kdyby je viděl on, usekal by Sasukemu ruce a ještě by ho svázal.

„Díky,“ řekl Naruto.

„Hmm?“

„Za tohle, jsem ti vděčný.“

„Nemáš zač.“

Oba se zastavili u dveří od domu. Sasuke se podíval na Naruta. Celý den byli spolu a on si to užil. Naruto měl možná pocit, že je to pro něj přítěž, ale není. Byl s ním rád.

„Pořád nás sledují,“ řekl Sasuke.

„Já vím.“

„Tak jim dáme ten pravý důkaz,“ zašeptal Sasuke a naklonil se k Narutovi. Naruto nevěděl, co dělat. Možná by couvl, ale Sasukeho ruce se mu omotaly kolem pasu. Poslední, co viděl, byl jeho úsměv, pak už jen cítil jeho rty na svých. Srdce se mu rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí, ale neřekl by, že se mu to protiví. Bylo to přece kvůli práci. Kvůli radě. Byl to jen důkaz. Dávali jim, co chtěli.

Sasuke si užíval každou vteřinu. Věděl, že jakmile přestane takováhle chvíle už nenastane. Byl rád, když necítil žádný odpor nebo strach. Dokonce to vypadalo, že se mu to líbí. Tak se do toho položil, že objal Sasukeho kolem krku. Sasuke cítil, jak je pozorují, ať si je klidně vyfotí. Jemu je to jedno. Držel Naruta, líbal ho. O tomhle snil. Toužil po tom a ještě víc. Teď to měl. Aspoň na chvíli. Aspoň chvíli si mohl užívat určitého pouta mezi nimi.

„Jdi do bytu, já za pár minut přijdu,“ řekl Sasuke, když se odtáhl. Nechtělo se mu Naruta pouštět. Byl to tak skvělý pocit. Cítit ho u sebe, když nespíš, když není pod práškama.

Pomalu couval až nakonec odešel. Půjde zadním vchodem, ať tahle akcička před vchodem nevypadá moc nastraženě.

Naruto chvíli zíral před sebe. Pořád tomu nějak nemohl uvěřit. Opravdu ho políbil? A on se nechal. Líbilo se mu to.

Vzpamatoval se a zamířil do domu. Ani nevnímal, jak jde po schodech. Bylo dobře, že mají byt až nahoře, poslední, jinak by nejspíš vlezl do jiného.

Doma se natáhl na postel a zavřel oči. Najednou se cítil hrozně unavený. Jak omámený. Takže, když Sasuke přišel do bytu, Naruto už spal. Ležel natažený přes celou postel, napříč. Sasuke ho uložil na jeho stranu a přikryl. On sám si šel lehnout na gauč. Jednou mu to neuškodí.

Ráno se ozvalo bušení na dveře. Znělo to, jakoby je chtěl někdo vypáčit. Sasuke málem spadl z pohovky, když uslyšel ty rány.

„Kdo se sem dobývá, tak brzo?“ zeptal se rozespale Naruto, který přišel do obýváku.

„Nevím, ale až to zjistím, vystřelím ho na Měsíc bez zpáteční letenky,“ zuřil Sasuke a šel otevřít dveře. Jakmile je otevřel, vřítil se dovnitř Minato.

„Ty…!“ podíval se na Sasuke.

„Ať je to cokoliv, jsem v tom nevinně,“ couvl Sasuke. Minato vypadal hodně naštvaně.

„Tati?“

„Naruto, řekni, že tě k tomu přinutil?“ otočil se na svého syna.

„K čemu?“ nechápal Naruto. Minato podal Narutovi obálku. Odtud Naruto vytáhl fotku. Jeho a Sasuke. Z včerejška.

„A sakra,“ ujelo Narutovi.

„Co je to?“ zeptal se Sasuke a nakoukl k Narutovi.

„Pěkný,“ zhodnotil Sasuke. Fotka je zachycovala v tom nejlepším momentu. Mezi jejich těly nebyla ani škvírka, jak se přitom objímali.

„Varoval jsem tě, že se Naruta ani nedotkneš,“ zuřil Minato.

„Počkej tati,“ zarazil ho, než stačil Sasukeho sekat na kousky. „To bylo kvůli Radě, oni chtěli důkaz. Museli jsme to udělat.“

„Museli? Tohle… to je…“ neměl slova.

„Ta fotka podle mě nezachycuje všechno, měl byste to vidět na živo,“ provokoval Sasuke. Naruto se něj káravě podíval.

„Já tě…“

„Zabiju? Poslužte si. Ale uděláte chybu. Věděl jste, že Rada musí považovat naše manželství za pravé a to obnáší, víc než je na téhle fotce. Jedna pusa ještě nikoho nezabil a vašeho syna neubude. Nekradu vám ho, tak klid.“

Minato se trochu uklidnil. Svým způsobem měl pravdu. Bylo to pro Naruta, ale on je prostě nechtěl vidět jakkoliv spolu. Vadilo mu, že spolu jen bydlí. Ať si kdokoliv říká co chce, Uchiha je zlo, které se do vesnice nikdy nemělo vrátit.

„Drž se od něj dál,“ řekl Minato a pak odešel.

„Tvůj otec to nějak nezvládá,“ řekl Sasuke. Naruto pořád zíral na tu fotku. Už jen samotný polibek mu ležel pořád v hlavě a teď ta fotka.

„Co? Chceš si ji zarámovat?“ zeptal se Sasuke.

„Jak se to k němu dostalo?“

„Promiň, že to říkám, ale tvůj otec je slídil a nejspíš si chtěl prověřit jestli jsi se vrátil celý. Ty fotky dostala do ruky Tsunade a znáš ji, je hrozná drbna a z věcí kolem má srandu. Zřejmě si řekla, že ukázat ji Minatovi bude zábavné.“

„Blbá zábava,“ prohlásil Naruto a hodil obálku s fotkou do koše.

„Tsunade má zvláštní smysl pro humor.“

„Taky se budu smát až budu Hokagem já.“

„Začínám se bát.“

 „Ty budeš ušetřen.“

„Co to nařízení o mém mluvení. Víš s tím červem.“ Naruto se zasmál, když si na to vzpomněl.

„To si ještě rozmyslím. Teď zajdu za Tsunade.“

„Vynadat ji?“

„Možná.“

„Řekla jsem projít se a vy na to jdete tak zhurta. Kdo tu říkal, že je to jen nahraný?“

„Však bylo. Začal Sasuke, mělo je to přesvědčit.“

„Ta fotka je až moc přesvědčivá. Zabralo to. Za týden budeš jmenován Hokagem.“

Celý týden se všechno připravovalo na den D. Nový Hokage to je velká změna. Hlavně, když to má být Naruto. To je hodně velká změna.

„Ještě nejsem Hokage a už mi to leze krkem. Týden jsem skoro nespal. Kdo to má vydržet?“ ztěžoval si Naruto.

„Zítra to skončí,“ ujistil ho Sasuke.

„Ne, zítra to začne. Papíry, práce, papíry a zase práce.“

„Chceš to vzdát?“

„Teď? Teprve se začínám bavit, kdo by to vzdával?“

„Vypadáš, že budeš na potkání vraždit.“

„Copak to bude pořád takový?“

„Asi ano, ale poprala se s tím Tsunade, tak ty to zvládneš taky.“

„To mi tak věříš? Za pár hodin budu o všem rozhodovat já. Já, který odmaturoval až na potřetí.“

„Když už jsi vytrpěl dva měsíce se mnou, zbytek bude hračka.“

„Když říkáš.“

O pár hodin později stál Naruto před celou vesnici. Vedle něj Tsunade a spousta ninjů. Někde vzadu byl Sasuke a jeho otec. Tsunade cosi říkala, aniž by Naruto věděl, co. Když řekla jeho jméno, usmál se. byl unavený a na jeho vkus bylo všude kolem moc lidí. Copak se z toho musí dělat, taková věda. Jmenuje se nový Hokage, co to je?

Sasuke se díval na Naruto stojícího pár metrů před ním. Nejspíš ani neposlouchal Tsunade, co říkala. A on vlastně taky ne. Soustředil se na dění kolem. Měl špatný pocit a pečeť ho nebezpečně pálila. Jestli tu byl někde Orochimaru a na něco se chystá… Naruto byl teď prioritou. Byl Hokage a každý tady ho musí chránit.

Zrovna, když přišla řada na Naruta a jeho řeč, uslyšel Sasuke ránu. Rozhlédl se kolem. Nikdo nijak nereagoval. Všichni byli v klidu. Sasuke, ale věděl, že tu někde je.

Podíval se na Naruta. Vypadal v pořádku. To, co na něj mířilo, už ale v pořádku nebylo. Velké, červené, kulaté, nebezpečné. A mířilo to přímo na Naruta.

Slyšel sebe jak křičí jeho jméno. Ostatní si konečně všimli blížícího se nebezpečí. Dost pozdě na to, aby někdo stihl něco udělat. Kromě Sasuke. V poslední chvíli strhl Naruta stranou. Kde předtím stál Naruto se ozval výbuch.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Naruta. Byl trochu vyděšený a šokovaný, ale v pořádku.

„Jo.“

Sasuke se rozhlédl kolem. Když neviděl další nebezpečí, zvedl Naruta a táhl ho dovnitř.

„Co to bylo?“ zeptal se Naruto.

„Orochimaru.“

„Co? Co tady dělá?“

„To nevím,“ přiznal Sasuke a zatáhl Naruto, do jedné místnosti. Byla to knihovna s spisy vesnice.

„Ta pečeť… ona tě zase…?“ Sasuke kývl a svezl se po stěně na zem. Bolela ho čím dál víc. To znamenalo, že Orochimaru je tady.

„On jde po mě?“ posadil se vedle něj.

„Zřejmě.“

„Chce Kyubiho, že? Tak jak Akatsuki.“ Sasuke kývl.

„Naruto… potřebuju,“ dýchal ztěžka. „Ta pečeť.“ Naruto pochopil, co po něm Sasuke chce.

„Já to nezvládnu.“

„Ale ano.“

„Minul jsem tě málem zabil.“

„Neměl jsi svůj den.“

„Co když ho nemám i dnes.“

„Zvládneš. Věřím ti.“ Narutovi se do toho nechtělo. Co když to zase zvoře?

„Fajn,“ souhlasil a odhrnul tričko z ramene. Přiložil ruku na zarudlou pečeť.

„Co když…?“

„Udělej to, v tomhle stavu nejsem schopný skoro ani chodit a ty potřebuješ, aby tě někdo ochránil.“

Naruto se nadechl a zatlačil. Sasukeho tělem projela vlna čakry a pak zhroutilo se na zem.

„Sasuke?“ Naruto už měl strach, že ho zabil.

„Jsem v pořádku,“ zvedl se Sasuke. V tu chvíli do knihovny vtrhl ninja. Sasuke už byl připravený k boji, když poznal Kakashiho.

„Odveďte ho ke mně,“ řekl Sasuke.

„Co? Zůstanu tady,“ protestoval Naruto.

„Vtipný. Běž!“

„Tak pojď,“ táhl ho Kakashi pryč. Narutovi se nelíbilo, že utíká z boje a nechává je v tom. Že tam nechává Sasukeho, samotného. Jenže měli pravdu. Nebylo by dobré, kdyby se čerstvě jmenovaný Hokage nechal zabít.